Německé jednotky odrážejí útoky Spojenců v Itálii. Ovšem zásoby pohonných hmot se tenčí a bez paliva není ani nejlepší tank na světě k ničemu. Vyřešit tuto situaci má konvoj cisteren, jedoucí z Rumunska. Musí projet přes jugoslávské území, kraj plný partyzánů a míst vhodných pro přepad. Kromě toho, zřejmě z nedostatku kvalifikovaného personálu, neřídí auta v koloně Němci, ale sovětští váleční zajatci, připoutaní k volantům. Jejich přítomnost sice brání partyzánům v přímém útoku, ale ti i přesto dokáží některá z vozidel poškodit. Kvůli opravám se kolona neustále zpomaluje a zůstává za časovým plánem. Navíc se během práce několika sovětským řidičům podaří zbavit se pout, následně dojde ke spontánní akce jednoho z nich a zničení cisterny i s drahocenným nákladem. Zbytek konvoje pokračuje dál, a vjede přímo do léčky partyzánů, kteří se rozhodli provést závěrečný útok. V krátkém boji padne velitel kolony a jeho vojáci se krátce poté vzdají a složí zbraně. Pohonné hmoty se tak do Itálie nikdy nedostanou.

Film sice zajímavý hlavní myšlenkou (sovětští vojáci v roli řidičů), ale nikoliv zpracováním. Víc než východoevropskou mi připomínal produkci italskou, které svými kvalitami odpovídá. Většinu času jenom sledujeme kolonu, ke které občas přiběhne partyzán, prostřelí nějakému autu kolo a zase zmizí. Následuje oprava, odjezd, další přepadení, oprava, odjezd. A tak pořád dál až do závěrečného střetu, který se sestává z několika dávek ze samopalů a vrženého granátu. Kromě tohoto ústředního motivu se tvůrcům do filmu (ne)podařilo nacpat ještě příběh blond slečny, která má panickou hrůzu ze zvuku bombardovacích letadel a doprovází německé důstojníky. O co dotyčné jde a jakou má vlastně úlohu v ději, se mi nepodařilo pochopit. Velkým zklamáním pro mě byla použitá hudba. Ta většinou u sovětských filmů stojí za poslech, tady mi vzpomínka na příšernou odrhovačku z úvodu rve ještě teď uši. Celkově vzato se jedná o podprůměr, na který se sice dá dívat, ale k tomuto účelu může snadno posloužit řada filmů mnohem povedenějších, záživnějších i lépe zpracovaných.

Jako vždy nebyla pro natáčení k sehnání německá technika, a s nějakými přestavbami si tvůrci rozhodně hlavu nelámali. Tanky tak vypadají jako vyrobené v čínské velkovýrobně levných hraček. Transportéry pak pocházejí z výzbroje poválečné sovětské armády a v Jugoslávii roku 1944 se v žádném případě objevit nemohly.

Režie: Vladimir Pavlovič
Hrají: Anatolij Kuzněcov, Dušan Janičjevič, Tatjana Sidorenko, Velko Mandič, Alexander Aržilovskij, Lev Durov
SSSR/Jugoslávie, 1974