Recenzuji po 5 epizodách, na víc nemám nervy…

Oliver Stone se vrhnul na dokument. Pro kabelovku Showtime zrežíroval a odvyprávěl historii Spojených států od druhé světové války do současnosti. Asi pro nikoho nebude výraznějším překvapením, že Stone tíhne k levici. Už stačil natočit film o Che Guevarovi, jinak známém jako nejzbytečnější symbol na trička, a dokument o Fidelu Castrovi, pod jehož vládou si Kuba vede tak dobře… Od Michaela Moorea ho dělilo snad jen to, že není obézní a že v životě natočil i pár dobrých věcí.

Ale jeho dokumentární série, které má zmapovat 20. století u USA, jak ho neznáme, je ve své jednoduchosti až děsivá. Nemám tak silné povědomí o událostech v USA, nevím, kdo jsou protivníci Harryho Trumana v kandidatuře na viceprezidenta a jsem ochoten věřit, že vývoji jaderných bomb velel fanatický antikomunista, který doufal, že s nimi zničí Sovětský svaz. Problém nastává ve chvíli, kdy Stone mapuje události v Evropě a Asii. Těžko říct, kolik z toho si vycucal z prstu, čemu z toho skutečně věří a co z toho jsou jen chyby.

Nechápejte mě špatně, Stoneův dokument je výborně udělaný. Je skvěle odvyprávěný, nastříhaný a místy správně dramatický. Ale zároveň používá propagandistické metody, za které by se nemusel stydět ani politbyrem placený dokumentarista. A stejné myšlenkové pochody.

Kupříkladu v jedné větě prohlásí, v co věřil nebo co v soukromí prohlásil Harry Truman nebo Winston Churchill, vzápětí následuje doslovná citace pronesená s příslušným přízvukem a hlasem. Navíc je zvuk schválně poškozen, aby připomínal starý záznam, ale ne tolik, aby se poškozením přibližoval jiným záznamům, které jsou v dokumentu použity.

Stone v celém dokumentu považuje Stalina za muže, kterému se dalo věřit a který byl k začátku studené války vlastně dotlačen bezohledným jednáním prezidenta Trumana. Dokládá to dokonce větou Winstona Churchilla, přičemž Churchillova důvěra ve Stalinovy sliby je považována za jeho největší životní omyl (nebo druhý, po naplánování invaze v Gallipoli).

Stoneova dokumentární série zaujala pozici neochvějně v komunistickém táboře a tomu přizpůsobuje, ať už vědomě nebo nevědomě, úvahy o historickém vývoji. Místy tak vyvolává dojem, že nevznikla ve 21. století v Americe, ale že se zakládá na knize z 50. let. Vydané v SSSR. Přestože je skvěle natočená, nemám žaludek na pokus o její objektivní hodnocení…

20 % za kvalitu zpracování