V roce 2003 prošuměl českou televizí zhruba hodinový dokument o křivdách, kterých se dopustili na přelomu 30. a 40. let Němci na Češích, a o tom, jak se jim pak v roce 1945 Češi krvavě pomstili. Za nevyjasněných okolností tou dobou zemřel na severu Moravy majitel zdejšího mlýna a pily, Němec Habermann. Nový film režiséra Juraje Herze uvádí tento příběh na pravou míru.

Habermannův mlýn je bezesporu nejlepším filmem Juraje Herze minimálně za posledních 20 let. Ale vzhledem k tomu, že za tu dobu natáčel jen průměrné až podprůměrné televizní filmy a do kina zabrousil jen občas (naposledy třeba s příšerným hororem T.M.A.), tak to zas až tak moc neznamená. Své nejnovější drama však natočil s takovým nasazením a motivací, s jakou vznikala třeba polská Katyň, takže mu ve výsledku odpustíte i to, že celkově nepřináší nic nového a jen dál ždímá českou válečnou historii tak, jak už to dělaly třeba snímky Želary, Poslední vlak, 3 sezony v pekle…atd. atd.
Díky rakouské a německé koprodukci vypadá film dráž, než obvyklá televizní produkce. Pro štáb se podařilo najít skutečný funkční mlýn s pilou, jež filmaři okamžitě zaplnili zahraničními herci, dobovými kostýmy, německými uniformami a vojenskými vozy. Atmosféra 40. let se tedy vydařila na jedničku. Prvotřídní jsou i herecké výkony. Ústřední postavu Němce Habermanna si vystřihl u nás téměř neznámý televizní herec Mark Waschke a i přes jeho výkon je věčná škoda, že tato role nebyla přidělena Karlu Rodenovi, který hraje pouze jeho nejlepšího přítele. Samozřejmě že skvěle. Habermannovu novopečenou manželku si zahrála výborná Hannah Herzsprung (Baader Meinhof Komplex), což je paradox, protože její rolí je vlastně Češka. Zaměstnance mlýna pak tvoří samá zvučná česká jména, např. Jan Hrušínský nebo Oldřich Kaiser, německé role připadly logicky Němcům. Nejvýraznější z nich je Ben Becker v roli esesáka, který je slizký až na půdu a po celou dobu dělá na mlýně dost dusno a Čechům dost zatápí. Právě on je klíčovou osobou, která změní Habermannův jinak celkem poklidný život v tragédii plnou masových vražd a ukřivdění.

Scény plné tísnivého strachu z přítomnosti německých hlídek jsou vedle hereckých výkonů tím nejlepším z celého filmu. Když se pak dostaví krvavé vraždy nebo lynčování, působí takové výjevy vedle psychického nátlaku a dusné atmosféry téměř nepatřičně, ačkoli úspěšně podbarvují tehdejší režim a smýšlení pohraničních obyvatel. Co je zajímavé a dost pochybuji, že jsem to viděl už někde dřív, je úmyslná snaha udělat z Čechů stejné svině, jako byli Němci. Jakmile totiž film směřuje ke konci okupace, z lovených myší se vyklubou kočky a najednou jsou to oni, kdo zbrojí proti Němcům, jejich násilí plodí další násilí a nikdo nemá problém jít po krku těm, které považoval za bratry. Výborný režisérský záměr.

Jestli něco kazí dojem z filmu, je to až příliš velké množství nesmyslných odboček týkajících se osudů vedlejších postav a občasné logické chyby (dva Němci spolu mluví česky a podobně). Naopak výborně je zvolená hudební složka a výtvarné nasnímání. Námět filmu přímo svádí k boji o Oscara za nejlepší zahraniční film, čemuž ještě pomáhá fakt, že snímek poběží v listopadu v amerických kinech. Tak mu držme palce.