Válečné filmy – ohlédnutí za uběhlým desetiletím – 7. část

2010
Poslední rok desetiletí šel co do počtu válečných filmů ve šlépějích roku minulého. Za zmínku rozhodně stojí jihokorejský Pohwa soeguro (český název zatím neexistuje), v němž ožívá skutečná událost z korejské války, kdy skupina studentů bránila improvizované opevnění před velkou přesilou komunistických vojáků. Dobře hodnocený snímek potvrzuje, že v Jižní Koreji umí točit válečné filmy.

Války se týkalo také i u nás promítané romantické drama Milý Johne. V něm sledujeme osudy vztahu mezi americkým vojákem a jeho dívkou, jimž vzájemné odloučení pomáhají překonat dopisy. Otázkou však zůstává, zde je možné jakkoliv hlubokou lásku udržet pouze psanou formou. Vlastních válečných scén tu najdeme minimum, snímek samotný ale za vidění stojí, už proto, že na rozdíl od podobně laděných snímků neobsahuje tradiční přeslazený konec a diváka možná mírně překvapí, že ne všechny příběhy musí nutně skončit svatbou ústřední dvojice.
Pozornosti by neměl také uniknout krátký animovaný snímek Cat Shit One (viz náhledový obrázek). Vznikl v Japonsku a jeho hrdiny jsou dva králíci, snažící se zachránit rukojmí ze spárů zlých velbloudích teroristů. Ačkoliv se jedná o zvířata, olovem a krví se tu rozhodně nešetří, díky čemu vznikla zdařilá, zábavná parafráze na moderní válečné filmy.

Posledník projektem, o němž se v tomto přehledu zmíníme, je snaha HBO navázat na úspěch nesmrtelného Bratrstva neohrožených dalším válečným seriálem. Pacifik, odehrávající se, jak už název napovídá, na tichomořském válčišti, se mohl pyšnit extrémně vysokým rozpočtem a také důkladnou reklamou, díky níž získával body plus ještě dřív, než se vůbec začal vysílat. Jenže záměr tvůrců tak úplně nevyšel a seriál nedosáhl takového úspěchu, jako jeho starší bratříček. Důvody? Téměř naprostá absence zajímavých postav, spousta zbytečných, nudných scén a neustála snaha zobrazit válku jako něco v pozadí, co není až tak hrozné a s trochou štěstí to přece všichni přežijeme.

Náš stručný průlet uplynulými deseti lety tady končí (a autor je rád, že má od podobné práce na celé další desetiletí svatý pokoj) a nastal čas kratičkého zhodnocení. Válečný film nezahynul a ačkoliv jsme zažili několik hubených let, přišel si fanoušek tohoto žánru určitě na své. Došlo k výraznému úbytku epických velkofilmů s masovými scénami, tedy alespoň co se týče americké produkce. Místo nich se často vsázelo na minimalistické, syrové snímky bez patetického hrdinství a velkolepých bojových scén. Během dekády vzniklo několik opravdu výborných věcí, které se zařadili do zlatého fondu válečných filmů, naopak těch špatných až tolik nebylo. Jistě nejsem jediný, kdo doufá, že tento trend se přenese i do desetiletí dalšího. S velkou pravděpodobností se v následujících letech dočkáme také prvního válečného filmu ve 3D…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *