Režie: Viktor Aristov
SSSR, 1985

V roce 1941 stojí německá vojska před Leningradem a chystají se ho obsadit. Proti nim kromě bezejmenných dělníků s puškami stojí i sovětská artilerie. Udatní sovětští dělostřelci zasypávají fašistické vetřelce olověným deštěm a libují si, kterak na ně Fric nemůže. Jenže ouha, najednou nám došel střelný prach. A máme problém. Bez prachu můžeme na dělech s trochou vůle jezdit z kopce dolů, ale ne bojovat. Sovětské velení proto posílá skupinu mužů na odvážnou misi, přepravit po moři přes linii velké množství střelného prachu. Vedoucím skupiny je vzorný soudruh, pracující jako politický komisař. Jde o naprosto nesovětského člověka, neboť špatné vlastnosti u něj jasně dominují. Ke svým podřízeným je zlý, uráží je a tvrdí, že všechno dělají špatně. Skupinka se úspěšně dostane k zásobám prachu a chystá se jej naložit na několik lodí. Nastává další problém. Přístav dnes a denně napadají německá letadla a střílí všechno ruské v dohledu. Přes velké ztráty na životech prostých vojáků a přístavních dělníků se podaří vypravit několik lodí s prachem. Němci ovšem hlídají i moře a málem se jim podaří poslední z lodí, která veze i přeživší hrdiny, potopit. Ano, naštěstí jen málem. Leningrad je zachráněn, dělostřelectvo může opět vesele střílet a z hlavního hrdiny se pod vlivem událostí stal vzorný sovětský člověk, tolerantní ke svému okolí a oblíbený v kolektivu. Tomu se říká happyend na socialistický způsob.

Opět Leningrad a opět trpké zklamání. Přiznám upřímně, podle stručného obsahu jsem čekal něco úplně jiného. Tady nejprve film zahltí diváka spoustou naprosto zbytečných informací, které mají k dalšímu ději minimální vztah. Vlastní děj se pak skládá pouze z jedné věci. Vojáci nakládají bedny s prachem, přiletí Němci, zarachotí kulomety, polovina vojáků zůstane mrtvá na zemi. Letadla odletí doplnit munici, vojáci pokračují ve své práci. Letadla se vrátí, znovu rachotí kulomety a tak pořád dokola. Opravdu, nic víc. Vlastní scény náletů vypadají docela působivě, ale jsou příliš krátké a představují snad jediný klad celého filmu, který se neuvěřitelně vleče. Jen málokterý válečný film mě dokázal takhle nudit, a to takřka od začátku do konce. Ke všem záporům ještě připočítejte hlavního hrdinu. Už na začátku, jako špatný člověk, mi lezl neuvěřitelně na nervy. A co teprve, když se z něj stal vzorný soudruh. Tento snímek je opravdu prachmizerný a jde pouze o ztrátu času.

Během filmu po německých letadlech pálí sovětské lodě. V žádném případě ovšem nejde o plavidla z doby, o které filmy pojednává, ale o moderní křižníky sovětského námořnictva.