V roce 1916, v době, kdy zákopová válka na západní frontě ustrnula na mrtvém bodě, spolu konverzují dva francouzští důstojníci. Hodnostně vyšší generál Broulard (Menjou) z generálního štábu navrhne během hovoru svému podřízenému, rovněž generálu, Mireauovi (Macready), aby napadl nepřátelské jednotky na místě zvaném Ant Hill a prorazil jejich obranu. Mireau odpovídá, že takový útok je takřka nemožný a i kdyby se podařil, neobejde se bez velkých ztrát na francouzské straně.

Jeho názor se však změní o sto osmdesát stupňů ve chvíli, kdy se mu nadřízený zmíní o povýšení v případě, že by se operace povedla. Velitelem útoku se stává plukovník Dax (Douglas), který však od počátku pochybuje o jeho reálnosti a považuje jej za zbytečně plýtvání lidskými životy, bez naděje na jakýkoliv územní zisk pro francouzskou stranu. Jeho chmurná vize se začne záhy naplňovat. První vlna sice úspěšně opustí zákopy, ale téměř okamžitě se stane cílem drtivé německé palby v zemi nikoho. Nepřítel má silnou obranu, v níž figuruje značný počet kulometů a silná střelba rozpoutá na bojišti jednostranný masakr, v němž se ani jednomu z Francouzských vojáků nepodaří dostat k německé linii.

Další jednotky se ocitají pod palbou ještě ve svých zákopech a nedokáží vůbec vyrazit. Mireau, toužící po povýšení, vydává své artilerii rozkaz zahájit palbu na vlastní pěchotu a vyhnat jí tak do boje. Dělostřelci tento rozkaz opakovaně odmítnou splnit, za což jim generál vyhrožuje represí. Bitva, připomínající spíše německé střelecké cvičení, končí bez jediného výsledku. Mireau však vinu shodí na své podřízené a obviní vojáky ze zbabělosti. Tři z mužů jsou následně vylosováni a postaveni před vojenský soud, u něhož jim hrozí trest smrti. Plukovník Dax se ujímá obhajoby, ale ačkoliv opakovaně upozorňuje na neoprávněnost soudu, nedodržení různých náležitostí a apeluje na lidské svědomí, všichni odsouzení jsou skutečně uznáni vinnými. Zoufalý Dax se odebere ke generálu Broulardovi a informuje ho o Mireauově rozkazu pro dělostřelectvo. Vykonání popravy tím však nezabrání, Mireau je ovšem zbaven velení. Broulard poté nabízí jeho místo plukovníkovi a gratuluje mu, jak chytře si vedl při cestě k vyšší hodnosti. Znechucený Dax odmítá a za zvuku generálových posměšků se vrací zpět ke své jednotce, kterou čeká opětovný návrat na frontu.

Na motivy stejnojmenné knihy natočený snímek nabízí velmi atmosférický a také silně depresivní pohled na zákopové boje za první světové války. Bez příkras ukazuje naprosté odtržení vyšších důstojníků od skutečné situace na frontě. Generál Mireau si možná je někde v hloubi duše vědom, že posílá své vojáky do bitvy odsouzené ke katastrofě, nicméně touha po vlastním úspěchu a vidina povýšení ho donutí operaci skutečně naplánovat a poté, když celý plán selže, se v něm projevuje až chorobná touha hodit zodpovědnost na jiné. Na druhé straně stojící plukovník Dax, který na rozdíl od svého velitele působí přímo na bojišti, se rozhodně staví proti podobnému mrhání lidskými životy, ale jelikož nemá dostatečné postavení v armádní hierarchii, nemůže udělat nic víc než plnit rozkazy a snažit se minimalizovat ztráty. Stejně jako vlastní útok je k nezdaru předem odsouzen boj o tři lidské životy před vojenským soudem. V soudí síni, daleko od hrůzy bitev, se nachází svět vyšších hodností, jejichž naprosto zkreslený pohled na válku zabraňuje, aby odsouzené osvobodily. Vrcholem téměř tragikomické absurdity se pak stává samotný závěr, kdy je plukovníkova snaha pokládána za skvěle promyšlený plán, jak získat pozici svého nadřízeného. Mimo zcela jednoduchého, avšak nesmírně silného příběhu ve filmu bezesporu zaujme provedení hlavní (a jediné) bojové scény. Pokus vojáků přeběhnout rozstřílenou zemí nikoho je i díky strohému a ponurému černobílému provedení neskutečně zdařilý a působivý. Výsledný pocit o naprosté nesmyslnosti celé operace je navíc podpořen skutečností, že v celém filmu divák neuvidí jediného německého vojáka, čímž vzniká dojem, že celý útok je jakousi krvavější verzí proslulého boje s větrnými mlýny. Stezky slávy představují dodnes víc než zdařilý počin, který navíc může svým tématem oslovit i člověka, jemuž válečné filmy nic moc neříkají.

Na závěr zase jedna Rejpalova poznámka – během útoku má plukovník Dax americký revolver M1917, ty se však v Evropě objevily teprve po příchodu americké armády roku 1917. Navíc mi připadá velmi nepravděpodobné, že by si příslušník francouzské armády pořídil zbraň na munici, kterou by si v té době opatřil jen s velkými obtížemi. Dax by měl ve skutečnosti mít, stejně jako jiní důstojníci, armádní revolver M1892.