Režie: Gianfranco Parolini
Hrají: Klaus Kinski, Margaret Lee, Sal Borgese
Itálie, 1969

Německá armáda plánuje akci proti americkým vojákům. Američtí velitelé zoufale potřebují vědět, kde dojde ke spojení nacistických divizí. Operační plány akce se nacházejí v trezoru ve vile hlídané početnou německou jednotkou, navíc zde pobývá i proslulý lovec partyzánů, nesmlouvavý důstojník SS. Je vybraná pětičlenná skupina, která má za úkol do vily proniknout a plány získat. V přestrojení se jim to také skutečně podaří, ale nakonec je německé hlídky odhalí. Začíná velice nevyrovnaná bitva mezi pěti lidmi na jedné, a hordou Němců na druhé straně. V přestřelce postupně zemřou tři členové jednotky. Zbylý dvěma se však podaří uniknout, načež předají svému velení přesné údaje o německém útoku. Tím zachrání mnoho tisíc amerických životů. Kromě toho se divák dozví, že příběh vychází ze skutečné události.

Italové opět jednou předvedli, že válečné filmy nezvládají. Jde o absolutně stupidní film, který se navíc bere neuvěřitelně vážně. Všechno tady působí v nejlepším případě trapně, to horší si už odvoďte sami. Už samotný začátek filmu je tak zmatený, že divák nechápe absolutně nic. Nikdy mi nevadilo, když ve filmech němečtí vojáci slouží výhradně jako potrava pro kulky. Ovšem film si musí držet určitou úroveň. To tady žalostně selhalo. Ve výsledku tak američtí vojáci běhají po zahradě vily, u boku mají samopal s téměř neomezenou zásobou munice a srážejí do prachu jednoho Němce za druhým. Nacisté stěží dokáží natáhnout závěr své pušky, kromě toho jsou absolutně slepí a hluší, klidně se dívají na člověka v americké uniformě, který se k nim blíží zepředu, načež se nechají zabít nožem. Klaus Kinski snímek zachránit nemůže, byť jeho postavu si jako jedinou zapamatujete i po skončení závěrečných titulků. Kromě toho mi ještě utkvěla v hlavě scéna, kdy se jednotka německých vojáků dotkne elektřinou nabitého plotu. Idiocie zpracování musí vyrazit dech každému, komu alespoň částečně funguje mozek. Ano, v chybách bych mohl pokračovat ještě dlouho, doslova kritizovat minutu po minutě. Ale po těch několika málo příkladech asi každý pochopil, že tomuhle snímku je nejlépe se vyhnout. Pokud nedáte na mé varování, alespoň uvidíte, co všechno si musí vytrpět člověk, který chce psát o válečných filmech. Film řadím hluboko, hluboko na svůj soukromý žebříček a docela slušně aspiruje na jeden z nejhorších válečných filmů vůbec. Taliáni, s tímhle táhněte někam hodně daleko!