Součástí spojenecké invaze do Normandie je i velký počet příslušníků výsadkových vojsk. Problémem však zůstává, jak tyto vojáky správně vysadit na určených místech. Z toho důvodu padne rozhodnutí nasadit skupinu tzv. Pathfinders. Tito muži jsou vybrání z různých jednotek výsadkářů a do akce nastupují třicet minut před seskokem bojových jednotek. Jejich úkol spočívá v přesném navedení letadel pomocí navigačního zařízení.

Zároveň se tak stanou vůbec prvními americkými vojáky na evropské půdě. Situaci však komplikuje místo, kde má dojít k jejich výsadku – jedná se o území sevřené ze dvou stran řekami, zatímco třetí stranu pomyslného trojúhelníku tvoří nepřátelské jednotky, přičemž v oblasti dislokovaní němečtí vojáci prošli výcvikem k boji proti výsadkářům. Po jednodenním zdržení celé invaze v důsledku špatného počasí provedou Pathfinders seskok a v následující půl hodině se snaží dostat na určené pozice a zajistit navigaci letadel. Někteří z nich se stanou terčem nepřátelské palby už ve vzduchu, většina se však úspěšně dostane na zem. V noční temnotě, na území plném Němců, se postupně přesunují k cílovým pozicím, kterých navíc musejí dosáhnout ve stanoveném termínu třiceti minut. Za občasných střetů s hlídkami, během nichž narůstají ztráty, se jim podaří úkol splnit. Blížící se letadla s výsadkáři zachytí signál a na podle něj shodí vojáky v oblasti. Snímek následně ještě ukazuje několik málo okamžiků po rozednění, kdy jeden z Pathfinders zlikviduje nepřátelský minomet. Epilogem se pak stává velmi stručné shrnutí osudů některých postav, které se ve filmu objevili.

            Kvalita filmu je, slušně řečeno, poněkud neuspokojivá. Neznámí herci ve svých rolích hrají bez špetky zájmu a naprosto nedokáží vetknout svým postavám jakoukoliv originalitu. Divák tak nemá šanci si některého z vojáků nejen oblíbit, ale prakticky ani zapamatovat. Obecným problémem mnoha válečných filmů je skutečnost, že v boji vypadají všechny postavy díky uniformám a helmám na hlavě skoro stejně. V tomto případe je tento prvek dotažen ke svým logickým hranicím. Zhruba polovina snímku se odehrává, jak se dá očekávat, v noci. To ve spolupráci s kamuflovanými tvářemi postav zcela znemožňuje jakoukoliv identifikaci. Většinu času během akce sledujete pouze nejasné obrysy vystupující ze tmy, kterou tu a tam ozáří úsťový plamen po dávce ze samopalu. Děj také přepíná mezi dvěma týmy Pathfinders, ovšem jediným způsobem, jak je od sebe odlišit, se stávají titulky informující o tom, jaký tým divák zrovna sleduje. Přesto však tato druhá část, zahrnující vlastní provedení akce, představuje to lepší, co snímek nabízí. Skutečnou pohromou se stává hojné využití skutečně dlouhých záběrů na tváře jednotlivých vojáků, kteří vedou naprosto nezajímavé řeči. Snad to mělo navodit atmosféru nebo přiblížit jednotlivé postavy, nicméně jediným výsledkem se stávají zcela nezáživné momenty. Snímek samotný je také až zbytečně minimalistický, kdy se do záběru jen málokdy vejde něco víc, než jeden či dva vojáci. Vlastní námět a koncept přitom nebyly špatné, jejich realizace ovšem žalostně pokulhává. Samotná operace se určitě dala natočit lépe, postup vojáků neznámým terénem, kdy může kdekoliv číhat nepřátel a kdy nad hlavou visí vpravdě šibeniční limit pro dokončení úkolu nabízela možnost vytvořit patřičně dramatický celek. Nestalo se tak, což spolu s dalšími, výše popsanými nedostatky, posílá snímek do zapomnění. Nutno dodat, že zcela zaslouženě.