Osvobození: Poslední úder (Osvoboždenije: Poslednij štrum) – Série jde na velké finále – recenze

CSFD IMDb US Recenze

Koncem dubna 1945 se životnost nacistického Německa počítá na pouhé dny. Rudá armáda vstoupila do Berlína a postupně se probojovává dál. Vzhledem k účinné obraně je však její postup pomalý a vykoupený velkými ztrátami. Jedním z hlavních cílů se stává budova Reichstagu. Skupina sovětských pěšáků má v úmyslu k němu proniknout tunelem metra, čímž by se vyhnula většině nepřátelských vojáků. Jakmile se Hitler dozvídá o jejich snaze, nechává celé metro zatopit, a to bez ohledu na to, že se v něm nachází velké množství německých civilistů. Sovětský záměr se tímto činem sice podaří překazit, ovšem situace je pro Němce nadále zoufalá. Hitler sice věří v příchod armády generála Wencka, která v jeho představách odrazí ruský útok, Wenck ale svádí těžké boje na jiném místě a vlastními silami nedokáže zpola obsazenému hlavnímu městu pomoct. Vojáci Rudé armády se zatím dostávají na dohled Reichstagu. Jeden z oddílů zde dostává zvláštní rozkaz.

o_pu

Obsadit budovu a na její střeše vztyčit sovětskou vlajku. Vlastní boj o Reichstag se ovšem stává velmi komplikovanou záležitostí, kdy budova čištěna patro po patru. Avšak bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat a kolik útočníků při tom padne, výsledek celé akce je jasně daný. Hitler se zatím dozvídá, že neexistuje možnost, jak se z Berlína dostat – sovětské dělostřelectvo zničilo poslední startovací dráhu pro letadla. Vůdce Třetí říše nakonec páchá sebevraždu a jeho tělo je spáleno. Rudá armáda definitivně dobývá Reichstag, na což Němci reagují vysláním generála Krebse k sovětským velitelům. Krebs vznáší žádost na příměří v délce jednoho dne, což Sověti odmítají a trvají na bezpodmínečné kapitulaci obránců. Berlínská posádka se nakonec vzdá druhého května, což znamená i konec bitvy o Berlín. Film následně pokračuje výjevy z oslav konců bojů a výčtem ztrát na životech, které utrpěly některé ze států bojujících na evropských frontách druhé světové války.

Poslední úder je pátým, nejkratším a, jak název napovídá, také závěrečným dílem série Osvobození. Už od úvodních titulků, které místo tradičních záběrů na tanky v krajině ukazují pouliční boje v Berlíně, si udržuje depresivní atmosféru, která se prolíná celým snímkem. Skvěle se k ní hodí už samotné prostředí zdevastovaného města, jemuž vévodí rozstřílený Reichstag. Celkové ladění filmu je mnohem temnější než u předchozího dílu a nutno dodat, že se jedná o posun k lepšímu. Klíčovým prvkem se opět stávají vlastní bojové scény, opětovně realizované s velkým množstvím lidí i techniky. Městské prostředí těmto pasážím vyloženě sedí, pohled na tanky, jedoucí za svým cílem přes opuštěné tramvaje, nebo pěchotu, která si klestí cestu přes trosky budovat, je skutečně velmi působivý. Skutečnou lahůdkou se ale stává závěrečný boj o Reichstag.

o_pu_2

Představuje jednu z nejlepších scén celé série a slouží jako její skutečně důstojné vyvrcholení. Na druhé straně se ani pátý díl neobešel bez některých, místy dost nepříjemných nedostatkům. Jedním z nich je přítomnost propagandistického zkreslení, čemuž se filmaři vzhledem k době a místu vzniku filmu bohužel nemohli ubránit. Člověk má v podstatě dvě možnosti, jak se s tímhle problémem vypořádat. Buď se naštvat, anebo to pojmout jako komediální vložky a bavit se celkovou naivitou některých momentů a sdělení. Naštěstí v tomhle případě zcela odpadly intriky, které proti Stalinovi v minulých filmech osnovali Britové. Druhým ne zrovna šťastným počinem je až zbytečné používání dlouhých, statických záběrů. Pokud ukazují Berlín, pak fungují dokonale, nicméně sledování tváře sovětského důstojníka a podobné věci způsobují v nebojových pasážích až zbytečnou rozvleklost. Celkově představuje Poslední úder zdařilé zakončení celé série, která sice není úplně dokonalá, ale pro své vpravdě epické zpracování si pozornost rozhodně zaslouží.

Hodnoceni: 70%

Režie: Jurij Ozerov
Scénář: Jurij Ozerov, Jurij Bondarev, Oskar Kurganov
Kamera: Igor Slabnevič
Hudba: Jurij Levitin
Hraji: Sergej Nikoněnko, Vladimir Samojlov, Jan Englert, Fritz Diez, Larisa Golubkina, Barbara Brylska, Daniel Olbrychski, Vasilij Šukšin, Vladimir Koreněv, Anatolij Kuzněcov, Alexej Smirnov, Franciszek Pieczka, Pyotr Glebov, Anatolij Romašin, Vladimir Zamanskij, Iren Azer, Eduard Izotov, Hardy Krüger, Florin Piersic, Nikolaj Oljalin,
Sovětský svaz / Východní Německo / Polsko / Itálie, 1971, 90 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *