Důležitou součástí v německém programu, jehož cílem je vytvoření atomové bomby, je vodní elektrárna v Norsku, kde probíhá výroba těžké vody. Odbojář Straud, velitel místního odboje, uprchne spolu s profesorem fyziky Pedersenem (Douglas) do Velké Británie, kde informuje Spojence o tom, co se v elektrárně děje.

Vzhledem k závažnosti situace se Britové rozhodnou elektrárnu zničit a vysílají oba Nory zpět s tím, že v brzké době dojde k výsadku specialistů, kteří sabotáž provedou. Plány se však zkomplikují ve chvíli, kdy se letadlo s odborníky zřítí. Do akce proto nastupuje malá skupina odbojářů s oběma muži v čele. Podaří se jim proniknout do objektu a umístit výbušniny, které následně explodují a elektrárnu poškodí. Během cesty zpět jsou Norové pronásledováni německými vojáky a Pedersen je jimi dopaden. Podaří se mu však zachránit prohlášením, že s Němci spolupracuje a byl poslán, aby pomohl prchající odbojáře dopadnout. Členové odboje se však záhy dozví, že úkol se jim v plné míře splnit nepodařilo. Elektrárna sice utrpěla poškození, to se však Němcům podařilo velmi rychle opravit a obnovit tak výrobu těžké vody. Její dodávka na území Německa má mimo jiné probíhat na palubě trajektu přes velké jezero. Straud a Pedersen proto znovu nastupují do akce. Vyhnou se německým hlídkám v přístavu a dostanou se na palubu lodi, v jejímž podpalubí umístní časované nálože. Ty explodují v době, kdy se trajekt nachází na půl cesty přes jezero a způsobí potopení lodi. Spolu s ní klesá na dno i materiál pro německou atomovou bombu. Pedersen, který se na lodi zdržel déle než jeho kolega, ještě pomůže při opouštění lodi civilistům, kteří se na ní plavili a poté odplave ke člunu, kde čekají jeho spolubojovníci z odboje.

            Velmi volně podle historických událostí natočený snímek režiséra Manna, mj. činného v oblasti westernu a historického filmu, představuje typického zástupce britské produkce svého žánru ve své době. Hlavní role jsou svěřeny hvězdám a do děje jsou zasazeny prvky, blížící se dobrodružným filmům. Samotný příběh, kromě dramatických situací v podobě sabotážních akcí, staví na kontrastu obou hlavních představitelů. Proti vážnému a zodpovědnému veliteli odboje s tváří Richarda Hartuse stojí ženy milující a mnohem více na své osobní blaho myslící profesor Douglas, jemuž se původně do nějakého boje příliš nechtělo a v koutku duše doufal, že zatímco se bude věnovat vědecké práci a kolegyním z laboratoře, Spojenci válku vyhrají i bez jeho většího přispění. Navzdory tomu však zůstává dostatečně sympatickým, jak se na hlavního hrdinu sluší a patří.

Provedení snímku zcela odpovídá možnostem doby, byť se tvůrci občas neubránili menším klopýtnutím. Vedle povedeného potopení trajektu tu tak máme např. použití dobového záběru startujícího letadla, velmi to oblíbenou a peníze šetřící metodu ve válečných snímcích natočených o dekádu dříve, zde ovšem působící jako příslovečná pěst na oko. Až příliš přehnaná je také klasická neschopnost a občasná ztráta smyslů německých vojáků. To samozřejmě k válečným filmům té doby neodmyslitelně patří, nicméně zde je na několika místech překonána mez, kdy je to komické. V tomto ohledu jasně vede proniknutí na loď, kdy si hlídky nevšimnou odbojářů, kteří přebíhají pár metrů od nich. Navzdory tomu se však jedná o poměrně zdařilý snímek, dobře ilustrující typická pravidla a postupy, používané v tomto žánru v průběhu 60tých let. Pokud na sníme narazíte v televizním vysílání a máte zrovna čas, je jeho zhlednutí čistě odpočinkovou a nikterak urážející volbou.