Režie: Gavriil Yegiazarov
Hrají: Georgij Žžjonov, Bolot Bejšenalijev, Anatolij Kuzněcov
SSSR, 1972

     Německá vojska se dostala do těžkého postavení u Stalingradu. Ve snaze uvolnit obklíčenou armádu posílá nacistické velení do boje zálohy. Jejich cíl je jasný – prorazit sovětská uskupení a navázat kontakt s jednotkami ve městě. Této hrozbě čelí Rudá armáda vysláním vlastních jednotek. Hlavním úkolem se stává odrazit útok německých tanků a vázat nacisty do té doby, než se jejich pokus o průlom vyčerpá. Teprve tehdy mají podle plánu zasáhnout sovětské tankové sbory. Bitva probíhá na břehu řeky, sovětské protitankové dělostřelectvo v narychlo zbudovaných zákopech se potýká s celou řadou problémů. Vojáci dostali rozkaz bránit se až do konce, jakýkoliv pokus o stažení nepřichází v úvahu. Po vyčerpaní veškeré munice se mají pokusit zničit německá vozidla ručními granáty. Přes neuvěřitelné ztráty se sovětským vojákům podaří zničit velké množství tanků protivníka a výrazně zpomalit německý útok. Nakonec vyráží do boje i tanky Rudé armády a snadno porazí oslabeného protivníka. Ze sovětských dělostřelců přežilo jen několik málo, všichni obdrží vyznamenání a podle sovětského zvyku jdou udělení medailí pořádně zapít.

     Film má dvě dějové roviny. Jedna sleduje osudy dělostřelců, druhá pak důstojníků. První pohled stojí určitě za to, je tu spousta střelby a explodujících tanků, sovětští vojáci padají jeden za druhým a nenašlo se tady moc místa na socialistickou propagandu. Na dobu svého vzniku vypadají bojové scény poměrně realisticky, čemuž napomáhají velice dobré barvy a práce s kamerou. Dělostřelci nejsou sovětští hrdinové v pravém slova smyslu a kdokoliv může v příští minutě skončit skosen dávkou německého kulometu. Kdyby se film držel jenom téhle roviny, určitě patří mezi to nejlepší ze sovětské válečné kinematografie. Bohužel, druhá rovina to všechno táhne k zemi. Najdeme tady dvě postavy. Jednak velícího generála, jednak politruka. Generál dokonale ukazuje válečnou strategii Rudé armády, když s klidným srdcem přihlíží smrti svých mužů a nepošle jim posily, aby neohrozil svůj celkový plán. Naproti tomu politruk je lidumil, který se třese o životy vojáků kolem. Tyhle dvě postavičky spolu tráví nekonečné minuty v patetických rozhovorech a svorně srážejí film do šedého průměru. Řečeno nějak srozumitelně, polovina scén ve filmu je skvělá, zbytek nestojí za zlámanou grešli.