Guadalcanal: Ostrov smrti (Guadalcanal Diary) – Technika proti zkušenostem

Po porážce Japonců v bitvě u Midway začíná spojenecký útok na území ovládané nepřítelem. Mezi první cíle náleží i Šalamounovy ostrovy, v jejichž rámci má důležitý strategický význam ostrov Guadalcanal. Americká námořní pěchota zde provede úspěšné vylodění, které obránce zcela zaskočí a donutí k ústupu. Díky tomu se invazním silám podaří obsadit klíčové místo na ostrově, v té době ještě nedokončené letiště. Vzhledem k jeho důležitosti se ho Japonci opakovaně pokoušejí dostat zpět a vychází najevo, že navzdory počátečnímu americkému úspěchu půjde o těžkou a patrně dlouhodobou vojenskou kampaň.

gd

 Japonci také mají výhodu díky mnohem větším zkušenostem s bojem v džungli, na který nejsou Američané dostatečně připraveni. Různé léčky, noční přepady hlídek a také opakované letecké útoky působí obráncům letiště těžké ztráty. Vojáci se doslova za pochodu musí učit novým dovednostem, jako je likvidace nepřítele v těžko dostupných jeskyních. Dlouhá bitva vyčerpává obě strany, postupně se však začíná projevovat americká materiální převaha. Letectvo získává nad ostrovem vzdušnou nadvládu, což umožňuje lepší zásobování. Taktika boje se rovněž zdokonalila v souladu s místními podmínkami. Díky těmto faktorům se mění i charakter pozemních operací. Až dosud se Američané převážně bránili, a jejich útočné operace měly pouze omezený charakter. Nyní však nastal čas pro závěrečnou ofenzivu a úder na oslabeného nepřítele. K tomuto účelu je k dispozici silná dělostřelecká podpora a dochází také k nasazení tanků. Japonská obrana nedokáže tuto sílu zadržet, pokusy o protiútoky jsou bez větších problémů nikoliv pouze odraženy, ale rovnou zničeny. Vojáci Země vycházejícího slunce jsou nakonec poraženi, donuceni k ústupu a doslova zahnáni do moře. Vleklá, šest měsíců trvající bitva o ostrov tím definitivně končí vítězstvím Spojenců.

gd_2 Snímek měl ve Spojených státech premiéru pouhých deset měsíců po skončení bitvy o Guadalcanal, přičemž v roli hlavního poradce působil kapitán Martin Clarence, který se bojů přímo účastnil. Doba natočení se samozřejmě v některých ohledech silně promítá do podoby některých scén. Některé, jako rodinný dům připomínající interiér transportní lodi působí z dnešního pohledu vyloženě směšně. Námořní pěchota je zde vyobrazena jako spolek kamarádů, vedených stejně přátelskými důstojníky. Některé pasáže mají dokonce spíše charakter instruktážního filmu, což se týká např. scény s útokem na nepřítele schovaného v jeskyních. Roku natočení pak odpovídá i většina akčních scén, včetně hojného zakomponování záběrů ze skutečných bojů. Ke cti tvůrců ovšem budiž připočten fakt, že tyto scény jsou zvolené poměrně dobře a docela slušně, pomineme-li jinou obrazovou kvalitu, zapadají do celku.

gd_3

 Zajímavé je rovněž pojetí nepřátel. Japonci jsou tu sice malí, leč zákeřní hajzlíci, číhající kdesi ve tmě s bajonetem připraveným ke smrtící ráně. Na druhé straně je ovšem ukázáno, že navzdory původnímu sebevědomí invazních jednotek se jedná o mocného nepřítele, kterého lze porazit pouze přizpůsobením situaci. Najde se zde i několik skutečně vydařených scén, jako odříznutí malé skupiny námořních pěšáků na pláží. Konkrétně tato část působí hodně temně až depresivně a silně kontrastuje se záběry na smějící se mariňáky na transportní lodi. Snímek má také až překvapivé tempo, jemuž napomáhá i skutečnost, že příběh má podobu epizod z různých etap bitvy. Navzdory svému věku tak jde o dost podařenou záležitost, která si nezaslouží zůstat ve stínu zapomnění. Nejde totiž o nějakou primitivní náborovou agitku, ale o dobře natočený a v rámci žánru rozhodně nadprůměrnou věc. Pokud ale hledíte především na efekty, bude pro vás zřejmě lepší poohlédnout se po něčem modernějším.

Hodnocení: 70%

Režie: Lewis Seiler
Hraji: Preston Foster, Lloyd Nolan, William Bendix, Richard Conte, Anthony Quinn, Richard Jaeckel, Lionel Stander, Miles Mander
USA, 1943, 93 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *