Snímek pojednává o vzniku a počátečním bojovém nasazení zvláštní jednotky, složené z kanadských a amerických vojáků. Spojenecké velení ji nechalo zřídit v roce 1942 a počítalo se s ní pro bojovou operaci v okupovaném Norsku. Proti tomu se staví plukovník Frederick (Holden), který se nakonec stane velitelem brigády.

Během výcviku se projevuje nesnášenlivost mezi oběma zastoupenými národy, ještě zvýšení skutečností, že kanadskou stranu reprezentují elitní dobrovolníci, americkou pak z velké části lidí, kteří se dostali do sporu se zákonem a výcvik u jednotky jim připadal jako lepší alternativa oproti vězení. Plukovník různé urážky a kanadské žerty, plánované v drtivé většině americkou stranou, nikterak neřeší. Doba strávená při nácviku různých metod boje i další dovedností však nakonec vytvoří z brigády jednotnou skupinu, připravenou pro operační nasazení. Původní záměr výsadku na norském území je však zrušen a jednotce hrozí rozpuštění. Plukovník však osobně zajede na generální štáb a výsledkem jeho cesty je odjezd do Itálie. Prvním úkolem se stává průzkum a získání zajatců před útokem spojeneckých sil na Němci držené město. Frederick však poruší rozkaz a pouze se svou jednotkou město obsadí bez jediného padlého na vlastní straně. Téměř ihned poté však následuje druhá, obtížnější mise, jejímž cílem je německé postavení na skalnaté hoře. Brigáda podnikne útok ze strany, kde se nachází strmý svah, přičemž pro dosažení vrcholu musí vojáci vyšplhat po lanech. Němečtí obránci jsou zaskočeni, ovšem než se podaří jejich odpor definitivně zlomit, utrpí Frederickovi vojáci těžké ztráty. Mise je však splněna a jednotka si získala velkou proslulost a respekt.

            Snímek režiséra, podepsaného např. pod snímkem Divoké husy, vznikl na základě stejnojmenné knihy, vydané o dva roky dříve a sepsané bývalém členem jednotky. Poměrně velkou historickou změnou se stalo posunutí prvního bojového nasazení až do Itálie, jednotka byla ve skutečnosti poprvé nasazena do neslavné invaze na ostrov Kiska v Aleutách. Ta byla pro potřeby filmu, s ohledem na vkus publika, vynechána a skutečný bojový křest se tak odehrává až v Itálii. Zhruba polovina snímku je vyhrazena vlastnímu sestavení jednotky a výcviku, což je divákovi nabízeno především humornou formou. Prostředí, kdy vedle sebe trénují dvě rozhádané skupiny, připravené jedna druhou urazit při každé příležitosti, se k tomu hodí dokonale. Nechybí ani vyložené perly, jako chřestýš hozený do postele či první krok ke společné soudružnosti – rvačka s místními burany v hospodě. V již pochmurnějším, ale stále ještě poměrně vtipném tónu se nese průzkum města ovládaného Němci. Tady už sice dojde k boji na život a na smrt, ale likvidace nepřátelských hlídek či zajetí pochodující jednotky za zády jejího velitele zcela odpovídá úvodní hodině. O to větší šok přichází v podobě finální scény, kde umírají některé z klíčových postav, ztráty na straně brigády jsou velké a nepřítel patřičně zavilý a urputně se bránící ze všech sil. Škoda jen, že nástup k závěrečné bojové scéně má poměrně utahanou podobu. Šplh vojáků po skalách trvá až zbytečně dlouho a nabízí absolutně nic převratného. To je ovšem pouze menší vada na krása, navzdory které lze Ďábelskou brigádu s klidným svědomím doporučit. Až na onu skalní scénu nabízí solidní tempo a v první polovině řadu povedených komických scének, které zvyšují veskrze příjemný divácký zážitek. Za zmínku stojí i stylově čistý herecký výkon Williama Holdena, jehož kariéru měla již v dohledné době posílit hlavní role ve špičkovém westernu Divoká banda.