Snímek, odehrávající se za šestidenní války mezi Izraelem a egyptskou koalicí, líčí příběh skupiny příslušníků izraelských ozbrojených sil. Skupina vojáků dostává za úkol postupovat v terénních vozech před vlastním tankovým uskupením a vyhledávat v oblasti cíle. Tento úkol se jim zdaří, když objeví nepřátelskou jednotku a korigují palbu vlastních tanků. V závěru bitvy je však jeden z průzkumníků zraněn. Jeho kamarádi si vyžádají evakuaci zraněného, nicméně se ukáže, že jejich vozidlům dochází kvůli poškození palivo. Po jeho vyčerpání jim nezbývá než pokračovat v cestě pěšky.

Záhy je nachází vlastní zdravotnický vrtulník. Během přípravy naložení raněného se však stávají terčem útoku osamělého egyptského vojáka, který dávkou ze samopalu vrtulník zničí. Přeživší Izraelci nastupují na další pochod směrem k vlastním liniím. Po cestě narazí na tajnou nepřátelskou raketovou základnu a rozhodnou se jí obsadit. Nočním útokem pobijí velkou část posádky a zajmou dva egyptské důstojníky – inteligentního velitele a jeho fanatického zástupce. Následující den provedou Egypťané protiútok dvěma obrněnými vozidly, který se však Izraelcům za cenu několika padlých a raněných podaří odrazit. Děj následně pokračuje především filozofováním o tom, jak je válka špatná a zbytečná. Zdárně se rozvíjející diskusní kroužek naruší příchod velké jednotky egyptských pěšáků. Záhy se ukáže, že jde o poražený útvar, hledající pouze vodu a toužící po návratu domů. Izraelci jim vodu skutečně dají, což psychicky neunese zajatý zástupce velitele. Začne vlastním vojákům nadávat do dezertérů a zbabělců, což ho stojí život. Následně se z rádia ozve zpráva o zakončení války a drtivém izraelském vítězství.

Jeden z poměrně vzácných případů, kdy Italové opustili období druhé světové války a podívali se také někam jinam. Na provedení se nicméně nic nezměnilo, po této stránce se jedná o takřka ukázkového představitele italského válečného filmu. Skupina neohrožených hrdinů s nekonečnými zásobníky tak pobíhá po bojišti, od boku kosí desítky nepřátel (ano, v šestidenní válce to Egypťané prohráli drtivě, ale že by byli až takhle neschopní…) a svým nasazením způsobí, že válku vyhraje právě jejich frakce. Samotné bojové scény pak kromě neskutečné naivity zpracování navíc trpí i nepřehledností, divák se v nich ztrácí a místy přestává rozlišovat, kdo na koho vlastně střílí. To platí především o ztvárnění tankové bitvy, složené z opakujících se záběrů na střílející izraelské tanky a jeden zničený tank egyptské armády. Pokud se zrovna nebojuje, skládá se zbytek filmu z deklarování nesmyslnosti války. Jinými slovy, pokud za tenhle snímek utratíte svých poctivě vydělaných čtyřicet devět korun (alespoň za tolik ho prodávali v trafice), dostanete vcelku nezáživnou podívanou, u níž se možná párkrát pousmějete nad neschopní tvůrců natočit dobře vypadající akční scénu a kterou po zhlédnutí odložíte někam, kam nedopadá sluneční světlo, kde bude DVD „Bitva na Sinaji“ ležet tak dlouho, dokud neskončí životnost nosiče a následně do doby, než ho někdo vyhodí do komunálního odpadu. Žádný skutečně objektivní důvod, proč se podívat zrovna na tenhle snímek, mě skutečně nenapadá.