No tak tohle tady ještě nebylo. Hu he! Za celou dobu co se dívám na filmy jsem ještě neviděl něco tak šíleného jako je tohle. Pokud si myslíte, že největší šílenost je přivázat kočce na ocas petardu a hodit ji bráchovi do spacáku, tak jste těžce na omylu. Oproti tomuhle kousku je filmařina Uwe Bolla avantgardní artové dílo opěvované víc než kdejaký impresionistický patlal. Připravit, pozor, na scénu přichází nekorunovaný král béčkových (i když přiznejme si to, možná by lepší bylo říct céčkových) bláznivin.

Tento film mi byl doporučen naším ředitelem ústavu, kterého už nebavilo dívat se na moje zvrácené masochistické choutky páchané na mně samém a tak mi jako obvykle hodil do zapáchající cely dvd s doporučením, že tento film o Toxickém mstiteli je ten nejlepší díl, který se kdy podařilo režiséru Lloydu Kaufmanovi přivést na svět. Už v první minutě filmu mi došlo, že tohle bude zatraceně silný návrat do stylu sedmdesátých let, o který se ve fiktivních trailerech pokoušeli například Rob Zombie, Robert Rodriguez nebo Eli Roth, který si v této břečce zahrál malou nevýraznou roličku.

Dle distributora je to akční komedie s prvky hororu. Ten horor bych v tom nehledal, jistý druh zvrácené akčnosti tam je, ale především je to neskutečně komediální jízda parodující snad všechny hrdiny, co nám tenhle zahnívající svět tam venku za celou vytvořil. Připomeňme si nástin děje: Toxický mstitel, zlidověle Toxík, býval kdysi šikanovaným mladým člověkem, než se mu podařilo hapat do tekutého toxického odpadu. Ten ho proměnil v dvakrát tak velkou opuchlou obludu než byl předtím s hlavou plnou nabobtnalých nežidů, které připomínají velké uhrovaté cosi, co si každý z nás pamatuje z ranných stádií naší milované kamarádky puberty. Z tohoto zlomeného kluka se ovšem stal hrdina bojující ve jménu dobra proti všem možným neduhům a zloduchům, kteří ohrožují naší pedantskou doktrínu plnou byrokratů a…tak dále, že.

V tomto díle na začátku musí zachránit společně se svým přítelem Tlustoprdem retardované děti (dále jen „retardy“) z Tromavillské školy z rukou Plenkového gangu, který vyhrožuje, že školu vyhodí do povětří. Tam se rozehraje první šílené divadlo plné zvrácených a zároveň zabijáckých dialogů, situací, fekálií a různých jiných porno záležitostech, při kterých někdo prostřelil balon plný červeného potravinářského barviva. Exploze však po nekonečných(!) pěti vteřinách skutečně přijde (mezitím zvládne oplodnit svou slepou přítelkyni, zachránit feťáka a pokonverzovat s davem) a uvrhne Toxíka do alternativní reality, ze které se do jeho světa šoupne jeho negativistické dvojče Noxík. Ten začne dělat v „dobré“ realitě neskutečný bordel, který byste nenalezli ani na předměstí v Košicích. Proto starosta Tromaville povolá další superhrdiny, kteří mají za úkol ztraceného Toxíka najít. Patří mezi ně Vibrátor, Masturbátor, Šílený kovboj (jeho kravské bučení a zápolení s toxíkovým mopem mně přivodilo těžké křeče v bránici), Delfíní muž (ten se podílel zase na tom, že se mi zasekl smích na nějakou dobrou půlminutu) a nakonec i přiožralý seržant policie NY Kabukiman, o kterém mám vážné pochybnosti, že se u něj inspiroval Johnny Depp při nacvičování opilé chůze. To chudák Toxík se společně s jednou retardovanou lolitou a jedním přechytračeným teenage-retardem Titem ocitl ve „zlé“ realitě, kde jeho přátelé jsou úchylně zvrácení padouši toužící jen po samoukájení, porušováním desatera a škodě druhým. Mirek Dušín by se do pěti vteřin rozpustil hanbou, ale Toxík se tomu postaví a začne hledat cestu zpět. Nezastaví ho ani továrna na hot dogy, kde jako hlavní artikl je používán samotný vládce planety (nemyslím amerického prezidenta ani Elvise in memoriam). Jedno je jisté – hovězí už nikdy nebudete brát tak jako dřív.

Co tedy máte čekat? Nestravitelnou škálu různých tělních tekutin, jezení výkalů, pokálení v přímém přenosu, rozjezdy hlavy pro hvězdy, drtič odpadků v akci, nečekanou škálu příjemně laděných nahotinek, laciný sex, řidiče auta co vypadá jako kombinace Martina Dejdara a Tilla Lindemanna, proklatě béčkovou atmosféru, jeden zákeřný světelný mop a porod, co by nepřežila ani Marie Terezie. Filmařsky jde o neskutečnou hovadinu aspirující na propadák milénia (když nepočítáme Uwe Bollovy pokusy o dobrý film), ale objektivně a divácky jde o takovou komediální jízdu, že se smíchy zajíknete vlastním jazykem jako já. Jen malé upozornění – pro případ, že byste se u filmu chtěli navečeřet, pusťte si raději snesitelnějšího Vetřelce. Děkuji za pozornost! Kník, bek, bak, kvák, cvak, plak, vlak – krá krá krá kré kornel.

P.S. Retardovaný mstitel rulezzz.

Chovanec č. 1

90%