V roce, kdy James Cameron začal provádět hloubkovou sondáž oceánu s filmem Propast, měl stejný nápad i Georgie P. Cosmatos. Ne že by kluci od sebe opisovali jako ve škole, ale jistá pravděpodobnost jisté soubojnické soutěže o úspěšnější film tu je cítit. Oba filmy se odehrávají pod vodou (valnou většinu času) a v obou filmech je cosi shnilého v komplexu podmořském. Propast necháme stranou a vrhneme se přímo na Leviathan, což je jméno ruské potopené lodi, kterou parta amerických těžařů stříbra objeví na dně mořském pár dní předtím, než mají být v pořádku vyzvednuti zpátky na pevnou zemi. Jenže ouha, lidská zvědavost už zabila víc lidí než leukémie – neopatrný jedinec přinese nějaké věci z lodě do podmořského střediska. Zbylá posádka mezitím zjistí, že s Leviathanem něco není v pořádku. To už se ale jeden člen posádky napije vodky, kterou ve vraku našel a genetická mutace právě dostává tmavě zelenou obohacenou o notnou dávku slizu a filmařské gumy.

Kdekomu se může zdát, že film vykrádá předchozí veleúspěšné filmy o zničehonic se objevivší potvoře s kýblem slizu na skladě plus nějaký ten netvoroidní či abstraktní vzhled. Ano, mluvím o Vetřelci (1979) a Věci (1982). Potvora je jim totiž velice podobná, dokonce i té z Věci se podobá principiálně. Když pomineme tuto očividnou vykrádačku a tvůrcům ji odpustíme, dostáváme přesto vesměs kvalitní směs sci-fi a thrilleru, kde nenarazíte na hloupé dialogy či mdlé herecké výkony. Atmosféra je místy napínavá, herci nepřehrávají a příběh má spád a samozřejmě gradující konec, který ovšem jinak lehce nadprůměrný film sráží na lepší průměr. Filmové fanoušky potěší Peter Weller v hlavní roli, kterého znají z RoboCopa či Daniel Stern, který dělal problémy Macaulay Culkinovi v obou „Home Alone“.

Leviathan vás nudit nebude, pokud nejste extra krutě nároční diváci (navíc pro tuhle sortu lidí recenzi nepíšu takže vy, kteří jste se poznali se jděte třeba bodnout). Už proto, že film má 98 minut což je velice snesitelná dávka na celovečerní film.

Všimnul jsem si, že tenhle film přece jen zůstal ve stínu svého velkého „bratra“ ze stejného roku (Propast) a že ho moc lidí nezná. Ještěže existují filmoví fajnšmekři jako jsme my. Je to škoda, Leviathan za to vidění opravdu stojí. Nedosahuje sice kvalit Vetřelce i Věci, ale je jejich třetím bráškou, možná trošku zakrnělým, který ovšem může potěšit ty, kteří si ho nepředstaví s onou pomyslnou holí, kterou mu podali jeho slavnější bratři. A ještě upozornění na závěr – křížit člověka a rybu opravdu není dobrý nápad.

70%

Chovanec č.1