Způsob, kterým film zobrazuje dva světy – jak reálný tak alternativní, je ve stejném stylu využit i v případě soundtracku. Na jedné straně máte podmanivé veselé písničky plné optimismu, kde se nejčastěji uplatní piáno, zvonkohra a vybrnkávání na struny. Na straně druhé máte pro změnu temné rytmy, které jako by vypadly z nějakého temného sci-fi a ne z animovaného filmu. V takové chvíli přicházejí na scénu dunivé melodie a hrozivé chorály, po jejichž poslechu lehce mrazí v zádech.
Skladatel Bruno Coulais vytvořil převážně orchestrální kousek, ve kterém se jen občas objeví zpívané songy, které však nesnesou srovnání např. s písničkami ze žánrově podobné Noční můry před Vánoci. Hudební doprovod ke Koralíně se poslouchá dobře, je ale nutné vystihnout dobu poslechu. Na to, aby se poslouchal při odpočinku, obsahuje příliš mnoho rušivých a hlasitých prvků, které procitají zejména u pomalejších a tišších písní, během dne zas pravděpodobně nedokážete na jeho poslech udržet dostatek pozornosti. Jedná se totiž o velmi pozoruhodný kousek, s hromadou nápadů a s atmosférou, která se do filmu dokonale hodí. Škoda, že autorovi dojde ve tři čtvrtě skladeb inspirace a začne se dosti okatě opakovat.
V tom případě je Howard Shore bez nápadu po 4 písničce ve všech ostatních CD k filmu LOTR. Nebo spíš autor asi nerozumí vážné hudbě
Ono poslouchat celý den kompletní soundtrack k LOTRovi taky není žádné terno.