Karlovy Vary – Den třetí

Třetí den je za námi a návštěvníků přibývá (je to znát na délce front na lístky). Párek v rohlíku, který jste včera koupili za pětadvacet, jste dnes mohli mít u stejného stánku za třicet pět (jsem zvědavý na zítřek). Na některé projekce je čím dál těžší se dostat, takže mnohým nezbývá než čekat, jestli se těsně před představením neuvolní nějaká nevyzvednutá místa. Někteří jsou rádi, že urvali alespoň nějaké lístky, aniž by věděli, o čem film je, nebo kdo ho natočil. Někdo se dneska na projekci Světového šampiona hrozně divil tomu, že je film od Alfreda Hitchcocka a že je černobílý.

var1

Proběhl křest knížky fotografky Zuzany Mináčové (která fotila na filmovém festivalu v Karlových Varech přes čtyřicet let), v plném proudu jsou KVIFF Talks (setkání s filmovými tvůrci) i terénní hra se “ztracenými předměty”. V praxi to funguje tak, že ve Festivalovém deníku se každý den objeví zpráva o tom, že nějaká známá osobnost ve Varech a okolí něco ztratila, a je uveřejněna indicie, kde by se daný předmět měl nalézat. Včera byla úspěšně nalezena Rubikova kostka režiséra Michela Gondryho (válela se na dětském hřišti, mrška) a dnes se zjistilo, že kapela Lucie ztratila někde na cestě mezi Vary a Březovou své album The Best Of. Šťastný nálezce získá ztracený předmět i s darovacím certifikátem a kromě toho i věcné ceny.

Co se filmů týče, vezmu to pěkně po pořádku:

Frankensteinova armáda (Frankenstein’s Army) – horor ve stylu found footage o sovětské jednotce, která za druhé světové objeví šíleného doktora (Karel Roden), potomka slavného Frankensteina, který z těl nacistů a sovětů sešívá ve strašidelných sklepeních steampunková zombie-frankensteinovská monstra. Na tomto bizarním námětu stojí celý film a kromě tísnivé atmosféry a bizarních děsivých příšer nenabízí nic dalšího, co by ospravedlňovalo jeho existenci. Režie i scénář jsou strašné, na druhou stranu se nic jiného od takovéhoto filmu asi ani čekat nedalo. Zvrácené choutky krvežíznivých fajnšmekrů sice ukojeny budou, dobrý film to ale není. Projekci vybrali do programu pořadatelé Festivalu Otrlého Diváka – před zahájením promítání film uvedl zakladatel tohoto festivalu, načež byl odvlečen z pódia skupinkou nacistů a polonahých mužů v zakrvavených pláštích a prasečích maskách.

frankensteins_army_112

Cesta do pravěku – divácky vděčný a mnohými oblíbený film Karla Zemana z roku 1955 byl promítnut v restaurované verzi, v Karlovarském městském divadle jej uvedl ředitel Muzea Karla Zemana v Praze. Snímek neztratil ani po letech nic ze své kvality, a přestože triky působí pro současného diváka již trochu úsměvně, film rozhodně stále funguje skvěle a nechybí mu poetika, humor, ani napětí.

Světový šampion (The Ring) – ve stejné lokaci si odbyl projekci i další retro projekt – němý film Alfreda Hitchcocka z roku 1927, vyprávějící o milostném trojúhelníku mladé ženy a dvou profesionálních boxerů. O kvalitě filmu samotného by se dalo diskutovat, nezapomenutelný zážitek z něj však vytvořil fakt, že promítání bylo doprovázeno živým klavírním doprovodem Neila Branda, hudebního skladatele a specialisty na hudbu k němým filmům.

Cizí oběd (Dabba) – úsměvná komedie v indickém podání. V současné Bombaji je stárnoucímu účetnímu doručen do práce oběd, který si v kantýně rozhodně neobjednal. Ve skutečnosti ho vařila mladá žena pro svého muže a kastrůlek byl náhodou zaměněn za jiný. Situace se posléze denně opakuje a oba hlavní hrdinové si začnou na dálku dopisovat – vzkazy vždy vloží do prázdných nádob na jídlo. Neškodná romance, milý a doporučení hodný filmeček s netradičním humorem a netradiční zápletkou.

cesta-do-praveku-38015

Finská krev, švédské srdce (Laulu koti-ikävästä) – dokument zabývající se hledáním odpovědí na existenciální otázky lidí s finsko-švédskou identitou. Hlavními protagonisty jsou Kai Latvalehto, kytaristy bývalé finské rockové kapely Aknestic, a jeho otec. Ti spolu cestují z Finska do Švédska, kam před časem emigrovali, ale vrátili se zpět do rodné země. Cestou potkávají různé více či méně zajímavé lidi s finsko-švédskými kořeny. Dokument je hudební, což se projevuje tím, že několikrát je film přerušen asi dvou až tříminutovým záznamem nějaké kapely, jak hraje song týkající se probíraného tématu. Pozoruhodné, avšak odtrhávající pozornost diváků od hlavní dvojice, která je zajímavá a zábavná – jejich vynikajícím vzájemným rozhovorům je však věnováno příliš málo času. Film okolo nich je bohužel příliš dlouhý a nudný. Film uvedl sám režisér, který po projekci dlouho odpovídat na dotazy diváků, což bylo sympatické.

Takže tak. Pokračování zase zítra.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *