Matouš „Erric“ Ježek spolupracoval na vývoji hry Dračí doupě Plus. Práci na tomto projektu završil vydáním samostatné publikace DrD+ Bestiář v létě 2006. V posledních letech byl organizátorem na Mistrovství České republiky v Dračím doupěti, přičemž je autorem soutěžního příběhu z roku 2005.
Nyní pracuje jako designér počítačových her v 2KCzech (momentálně na hře Mafia II). Také přednáší o budování příběhu a působení na hráče ve hrách. Tím nejdůležitějším ve hře jsou pro něj hluboký příběh a emoce.
Kmotr: Kdy se Vám poprvé objevil v hlavě nápad na Střepy snů? Bylo to již u prvního seznámení s RPG hrami, kdy Vám v nich něco chybělo, nebo spíš později, kdy už Vám systémy jako Dračí doupě přestaly stačit?
Erric: Představa, že navrhnu a vydám novou RPG hru mi vyvstala v létě 2007, tedy dva roky před vydáním hotové hry. S RPG hrami jsem se seznámil už v deseti letech, což už je opravdu dávno, takže touha po výrobě nové hry přišla až s tím, že mi nestačily současné systémy.
Systém hry je vyprávěcí, hráči se na začátku hry rozhodnou a vyberou, o čem hra bude, kostru příběhu, včetně zakončení. Není to však příliš svazující po dějové stránce? Stalo se Vám někdy, že příběh uhnul a hra dopadla úplně jinak?
Představa, že hráči navrhnou, jak příběh začne, jak bude probíhat a jak skončí je zcela mylná. Hráči navrhnou jen, co by v příběhu rádi měli a co se budou jejich postavy ve hře snažit dokázat. Naopak kniha Střepů snů nabádá, aby nebylo vše dopředu připravené. Hráči připraví jen jakýsi rámec a několik dílců stavebnice – to co by chtěli ve hře mít. Jak to seskládají, co nepoužijí a co si naopak přidají je zcela na nich.
V některých recenzích (myslím, že se jednalo o topzine.cz) se uvádí, že už možná nebudeme potřebovat žádná další RPG, protože nám budou stačit Střepy snů. Plánoval jste Střepy, aby opravdu nahradily veškeré dosud vyšlé RPG, nebo jste “jen“ chtěl, aby hra měla co nejširší záběr a každý si mohl vyprávět příběh, jak chce?
Plánovat něco takového by bylo velice pošetilé, RPG hry jsou médium, tedy existují různé herní styly a žánry, které jednotlivé hry zastávají. Některé hry jsou více taktické, jiné více příběhové a hráči by měli mít možnost vybrat si, co je baví nejvíce.
Chtěl jsem primárně „hru na film“ a chtěl jsem, aby v ní šly hrát různé „filmy“. Proto není hra omezená na prostředí a žánr a umožňuje hráčům hrát prakticky o čemkoliv. Příběhy vyprávěné ve Střepech snů spojuje jen to, že jejich hrdiny jsou postavy, které opravdu chtějí něčeho dosáhnout, mají jasné touhy a problémy, které si sebou nesou. Příběhy jsou pak o cestě za lidským snem a je úplně jedno, jestli jde o cestu na hrad Kamelot, na druhý konec galaxie, nebo za srdcem mladé dívky.
Obecně k recenzím. Střepy snů si odnášejí samou chválu a vysoká hodnocení. Teď s odstupem času hodnotíte hru stejně, nebo už se najde něco, co byste změnil, či vylepšil? Pokud ano, budete to řešit spíše druhým vydáním knihy, nebo spíš formou aktualizací na webu?
Hra jako taková je velmi mladá. Zpětně bych asi vylepšil některé formulace v knize, ale co se týče herního systému, tak věřím, že funguje dobře. Uvidíme, co přinesou zkušenosti jednotlivých hráčských skupin. Případné úpravy pravidel nebo rady se budou určitě objevovat na webu, a pokud bude hra úspěšná, pak se určitě odrazí v případném dotisku knihy.
Pro hráče, kteří před Střepy nehráli nic, kniha a vlastně i webové stránky, nabízejí spoustu doprovodného textu, jak správně začít hrát atd. Ale hráči, kteří zatím svůj volný čas trávili jen u např. Dračího doupěte, může být docela těžké se “přepnout“ na jiný styl hraní. Setkali jste se s tímhle případem? Pokud ano, co byste takovým hráčům doporučil?
Ano setkal jsem se od prvních testů hry už s desítkami hráčů, co přecházeli z Dračího doupěte na Střepy snů a většina z toho měla strach, ale velmi rychle se do hry dostali. Opakovaně se přesvědčuji o tom, že ti hráči, co jim v RPG hrách záleží na vyprávění silného příběhu, velice rychle pochopí principy a přivyknou filozofii hry. Nejdůležitější je asi uvěřit tomu, že se tato hraje jinak a že to co je popsané v knize má svůj význam a nebát se a zkusit dělat to, co je v ní napsáno.
Vydat LITE verzi je minimálně v našich končinách dost neobvyklá (ale chvályhodná) věc. Nebál jste se, že hráči už zůstanou u téhle verze a pokusí se jí modifikovat pro své hraní, místo toho, aby si zakoupili celou knihu?
Hodně lidí mě od rozhodnutí vydat LITE verzi shazovalo, přesně z důvodu, který popisujete. Dlouho jsem zvažoval, jestli ji nakonec vydat nebo ne, ale po více než půl roce se ukazuje, že vydat LITE verzi byl dobrý krok. Hráči se tak ke Střepům snů mohou snadno dostat, nekupují zajíce v pytli a mohou si sami a zadarmo hru částečně vyzkoušet. Plná verze knihy přináší ale mnohonásobně více možností jak hrát a mnohem více rad a návodů, jak s hrou pracovat a jak umocnit zážitek z hraní. Takže věřím, že lidem, které bude LITE bavit bude určitě stát za to koupit si plnou verzi knižně.
V rozhovoru pro podcast Dračí studny jste prozradil, že pokud se kniha za 3 roky doprodá, bude to hodnoceno jako úspěch a uděláte dotisk Jak to tedy zatím vypadá, jsou Střepy snů úspěšné i po komerční stránce, nebo jde o nedoceněnou hru?
Těžko dělat soudy, ale myslím, že si Střepy snů vedou dobře. Na to, že jde o nezávislý projekt s na české poměry vcelku odvážným přístupem ke hře, si myslím, že je o ně rozhodně zájem.
Střepy snů přišli s něčím, co je pro většinu českých hráčů úplně nové. Zpozorovali jste, že následoval nějaký masivnější přesun hráčů např. Dračího doupěte směrem k vám, nebo jste “jen“ zalepil díru na trhu?
Hra vyšla v půli července, je ještě velmi brzo hodnotit její postavení v herních komunitách a na trhu. Uvidíme za rok, kolik hráčů bude Střepy snů hrát a navštěvovat jejich web (www.strepysnu.cz). Záměrem je ale každopádně jak nabídnout hráčům Dračího doupěte něco nového, tak přivést k hraní RPG her i nové hráče, jako jsou třeba fanoušci dobrých filmů, protože zrovna těm Střepy nabízejí jiný rozměr příběhů, kdy do nich mohou vstupovat a přímo ovlivňovat kam se bude příběh dále vyvíjet. Vlastně se takhle může každý vtělit do role scénáristy a za pomoci hry tak zábavnou formou „psát“ vlastní scénář.
Jsme filmový web a tak nás na hře zajímá především to, že si s její pomocí můžeme přehrát náš oblíbený film. Jak by tedy ve Střepech snů vypadal třeba poslední, či předposlední díl Harryho Pottera , nebo District 9?
Poslední dva díly Harryho Pottera jsem neviděl, takže bych se nerad pouštěl do rozboru, nicméně District 9 jsem viděl nedávno.
Ve Střepech snů je každý hrdina charakterizovaný rolí v příběhu, jeho hodnotami(motivacemi), cíli(co chce hrdina dokázat) a šrámy(co jej omezuje, bolí a trápí). Hlavní hrdina Districtu 9 Wikus by byl nejspíš charakterizovaný rolí „reportér“, možná „člověk“ a rozhodně by jeho významnou vlastností bylo „ovládá zbraně kreveťáků“. Jeho motivace je jasná – je to jeho „žena“, ke které se chce za každou cenu vrátit. Jeho cílem je pak „zbavit se nákazy“, což by se možná dalo lépe formulovat jako „žít zase normální život“. Jeho šrám, který ho trápí je „proměňující se tělo“.
Postava hlavního kreveťáka je pak charakterizována rolí „kreveťák“, možná i „otec“ může mít charakteristiky jako „nadlidská síla“ apod. Jeho motivací je jeho „syn“ a pak „domov“ případně jeho „národ“. Jeho cílem je „dostat se domů“. Šrámem je už jen to, že je „kreveťák“ tedy člen opovrhované a utlačované komunity/rasy, že je velmi nápadný mezi lidmi apod.
Ve hře Střepů snů by se oba jako hráčské postavy snažili naplňovat svůj cíl, bojovali by stejně s místním gangem jako s velitelem a jeho vojenskou jednotkou. Ve filmu pak příběh kreveťáka končí úspěšným naplněním jeho cíle, zatímco Wikusův příběh končí spíše tragicky. Kdyby ale jejich postavy hráli skuteční hráči Střepů snů, mohl celý příběh dopadnout úplně jinak. To je na Střepech snů to krásné, že hráči vyprávějí svůj příběh tak jak jej chtějí oni sami.
Děkuji za rozhovor
I já děkuji.
Zařazeno do rubriky 
