Kdo je tady ještě Lost?
Na konci páté série jsme zase o něco víc a o něco méně „Ztraceni“ než předtím. Seriál by měl příští rok skončit a kruh se začíná pomalu uzavírat. Proč se na Lost vlastně vůbec ještě dívat?
Setkáváme se s nimi už pátým rokem a děj páté série o ztracených na ztraceném ostrově by se dal shrnout jednou větou: přeživší Oceanic 6 se v budoucnosti vydávají zpátky do minulosti, aby 1. nezměnili současnost, ale 2. přetvořili minulost a 3. zachránili budoucnost.
Chcete se ztratit?
Lost, podobně jako Prison break nebo Heroes přišel s originálním a sexy pojetím televizní zábavy (zápletky, prostředí nebo konceptu). První série těchto seriálů byly nápadité a svěží. Neokoukané tváře, atraktivní lokace a šikovně vystavěné zápletky. Bohužel, nevydrželo to dlouho. To, co Prison breaku trvalo ani ne dvě série, Heroes o trochu déle, s Losty přišlo někdy koncem třetím série. Došla šťáva.
Nejprve neudržitelným tempem přibývaly nové postavy. Potom tu byly další otázky, které seriál přinášel rychlejším tempem, než na ty již otevřené zvládal odpovídat. Z počátečního sladkého požehnání pro diváky se tato malá mystéria stávala spíše bolestivým prokletím. Ještě, že toto hromadění záhad v páté sérii skončilo a opravdu, konečně začínáme dostávat odpovědi. Především v závěrečné třetině série se stojí za to dívat pozorně.
Jacobův žebřík a další smutek
Dívat se pozorně se vyplatí, jelikož se toho otevírá a uzavírá mnoho. Vrcholem snahy o šplhání po žebříku v časoprostoru měl být multi-flashback tajemného Jacoba („ten, který JE ostrov“). Jacob se v minulosti setkal skoro s každou z původních postav seriálu a více či méně ovlivnil jejich život. Záměr (představit takto tuto postavu) to byl (od tvůrců) očekávatelný, přesto na mě působil idea Jacobovi „vševidoucnosti“ a důležitosti jako hybatele budoucího děje příliš prvoplánově a okoukaně.
Ohraně také působí milostný mnohoúhelník Sawyer – Kate – Jack – Juliet, kde se partnerské dvojce prohazují rychleji než Sawyerovy hlášky. Julietina „možná smrt“ na konci posledního dílu jako by navazovala na údajnou smrt jiné z oblíbených postav – Johna Locka. Jeho „mrtvolný stav“, kterého jsme byli svědky už na konci čtvrté sezony, se náhle v páté sérii nekoná. Najednou je zase s námi a vysvětlení není o nic menší než monstrum, které nás provází již od úvodního ztroskotání. (Á, monstrum – můžeme si jednu z velkých záhad odškrtnout!)
Rozmotávání dalších záhad a otázek z milosti končí ve většině případů zjištěním, že jedna z postav je náhodou příbuzná či jinak spřízněná s postavou další. Tento program „Každý je propojený s každým“ byl nejdřív docela zábavný a smělý. S každým dalším příbuzenským vztahem bohužel tento pokus o provázanost ztrácí důvěru diváků pro realistické vnímání vztahů mezi postavami. Stejně tak i způsob „přibližování se“ k záporným postavám. Záporné postavy se vlivem času stávají sympatičtějšími a divákovi bližší, jako například Ben nebo Juliet. Jelikož se ze známých záporáků časem stávají neutrálové nebo v lepším případě klaďasové, je potřeba stále importovat další a další nové padouchy.
Proč více „Lost“
Už tu byly „flashbacky“ (medailonky postav z minulosti). Byly tu „flashforwardy“ (medailonky postav z budoucnosti, „po ostrově“). V páté sérii se hraní s časem posunulo do další roviny. Ostrov a zatím přeživší se posouvají zběsile mezi minulostí a přítomností. Z počátku série je tempo přeskoků urputné (skáčeme v čase i prostoru, tu po letech, tu po měsících, mezi ostrovem a ostatním světem, mezi přítomností a záblesky minulosti). Zavedené „lostí“ postupy zůstávají – například během každé epizody se nám flashbacky odkrývá více z psychologie jednotlivých postav a ozřejmují se hlubší motivy jejich chování – dostává se také i na nováčky ze čtvrté série (Miles, Charlotte, Daniel) i na tajemného Jacoba. Bohužel vzhledem k tempu vyprávění a skokům v čase nefunguje tento přístup tak stylově jako dříve. Není tak těžké se i v průběhu jediného dílu (v časových rovinách) ztratit. Ať je tomu jakkoliv, návraty do minulosti jsou sexy – především scéna, ve které se Jack probouzí po ztroskotání (otvírá oči, z dálky se ozývá křik… působí to tak blízce a známě).
Na Lost je poslední dobou přitažlivější koukat také kvůli tempu, které nasadil. S vědomím nadcházejícího konce je tento běh místy sice zbrklý a nepřehledný, ale seriálu zcela jistě přeřazení na vyšší rychlost prospělo.
Daniel v jednom z dílů tvrdí, že „minulost změnit nejde, pouze potud, pokud se nedají změnit proměnné“. A toto motto platí pro poslední velkou otázku, kterou začínáme tušit. Skutečně se stane to, že se zabrání událostem, které vedou k tomu, aby se Oceanic 815 zřítil? A především, co bude potom? Už aby ta poslední sezona začala…