Nebeské dny (Days of Heaven) – Poetika ranních červánků – esej

V roce 1978, pět let po svém debutu Zapadákov, natočil Terrence Malick o poznání tradičnější romanci Nebeské dny. Krátký příběh milostného dvou – a později trojúhelníku se tentokrát navracel do vzdálenější minulosti, než bylo u tvůrcova prvního filmu: odehrává se v roce 1916, v době, kterou Malick podává nostalgizujícím způsobem; na jejímž pozadí se ovšem odehrává malý příběh, jemuž neschází tragické vyústění, k němuž neodvratně směřuje.

doh1

Malick Nebeskými dny charakterizuje své rané období, po kterém dobrých dvacet let nic nenatočil. Oba dva filmy, jak Zapadákov, tak i Nebeské dny, si jsou v lecčems podobné, u Nebeských dnů se ovšem dá říci, že jsou uhlazenější a mírnější, ohledně postav jako narativních prvků i méně radikální. Zatímco v Malickově prvním filmu byly postavy spolupachateli několika vražd, utíkali před spravedlností a vztah mezi nimi byl – vezmou-li se v potaz žánrové konvence – nezvyklý a ne úplně jasně motivovaný, v Nebeských dnech jsou motivace, potažmo cíle a tomu podřízené jednání postav více transparentní, avšak pořád ne úplně standardní. Hlavní dvojice Bill (Richard Gere) a Abby (Brooke Adams) jsou sice milenci, ale navenek se prezentují jako bratr a sestra. Jejich tajnůstkářství je ovšem zároveň spouštěčem dramatu: ústřední dvojice začne pracovat na žních, při níž si Abby všimne majitel farmy (Sam Shepard), jenž se s ní později ožení.

doh2

Do určité míry se tím tak přepracuje vztah mezi Abby a Billem ustanovený na začátku. Ačkoliv mohou znít motivace postav vcelku nelogicky, je to jen tím, že Malick nemá potřebu explicitně vysvětlovat skrze dialogy. Jednání postav, resp. logika onoho jednání, se jeví jako podružná, ostatně samy postavy jsou spíš volnomyšlenkářské (jejich samotné putování napříč USA hovoří za vše) a jako by se nechávaly unášet osudem. Jak ústřední dvojice, ale i farmář žijí přítomností, každý ovšem z jiných důvodů. Zatímco u Abbyho a Billa jde spíše o přístup k životu, u farmáře to je smrtelnou nemocí. Konflikt tak tkví ve střetu právě těchto dvou rozdílných světů: liberální přístup k životu se zaplétá s konzervativním životem vyšší třídy.Není nutné zdůrazňovat, že střet – jakkoliv se zdá bezproblémový – je pro obě dvě strany nakonec osudný.

doh3

Zejména v Malickově případě by nebylo vhodné mluvit pouze o postavách, a tím spíše u Nebeských dnů, jež jsou sice stále spíše klasickým filmem, který ovšem také předznamenává pozdější režisérovu tvorbu. Už zde je patrná Malickova inspirace impresionismem, resp. fascinace onou magickou hodinou těsně před zatměním a úplným rozedněním, kdy obloha hraje všemi barvami. Už zde jsou několikrát použity detailní záběry na faunu a flóru, už zde se díky vyprávění Billovy malé sestry jedná o jakýsi náznak či předzvěst voice-overů – tolik, samozřejmě mnohem komplexněji, využívané stylistické figury v Tenké červené linii (1998) či už naplno impresionistickém Stromu života (2011).

Nebeské dny tak představují konec Malickova raného tvůrčího období; jsou jakýmsi podstavcem nutným pro chápání jeho pozdějších děl, jakkoliv se mohou narativně vymezovat (a pozvolna přecházet v parametrickou naraci). Mimoto si ale najdou své v Nebeských dnech ti diváci, kteří zkrátka hledají jen naplnění příslušných žánrových pravidel.

Hodnoceni: 90%

Režie: Terrence Malick
Hraji: Richard Gere, Brooke Adams, Sam Shepard, Linda Manz, Robert J. Wilke, Stuart Margolin, Richard Libertini
USA, 1978, 94 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *