CZ premiéra: 22. 1. 2009
Představte si, že jste agent/ka FBI. A tím nemyslím bubáky typu Mulder nebo Scullyová. Klasický agent Federal Bureau of Investigation honící se za horkými stopami teroristů, kteří vyhlásili Americe svatou válku, a neuplyne den kdy by nepomýšleli na nějaký ten atentát. Stalo se vám, že jste zachytili stopu nebezpečného mezinárodního spiknutí, ve kterém je velkou osobností bývalý velitel speciálních armádních operací Samir Horn (Don Cheadle), který má tu schopnost objevit se vždy tam, kde se odehraje nějaký pumový útok. Přesně toto se stalo agentu Royovi Claytonovi (Guy Pearce). Ten se spojí s dalším agentem Maxem Archerem (Neal McDonough) a začnou pomalu rozplétat spleť kontaktů na teroristické organizace, kterými je podezřelý číslo jedna Samir přímo ověnčen.
Pro více informací se spojí s dlouholetým spolupracovníkem CIA Carterem (Jeff Daniels), který dle všeho neříká vše, co ví. Pomalu nachází jistou spojitost mezi jednotlivými útoky, útěky a loupežemi, ale současně se ze spletitých vod vynořují i fakta, které nutí agenty se zamyslet nad tím, kdo vlastně je s kým, proti komu a vůbec kdo je čí a co.
Tak nějak zhruba zní text distributora. Doporučuji nečíst si úvod k filmu na csfd.cz, kde nějaký chytrák dopředu prozrazuje pointu. Film začíná pěkně – východ slunce, melodická arabská hudba, záběry na dětství hlavního protagonisty (nebo snad antagonisty?) a pak přijde výbuch. Těch se ve filmu dočkáme víc, protože
samotný film je dělený na dvě hlavní dějové linie. Dozvídáme se, jak to chodí v takové muslimské teroristické organizaci, tzn. například jak se shánějí lidi „na odpal“, jak moc je důležitá důvěra v ostatní a víra v Alláha plus nějaké ty detaily ohledně financování výbuchů a systém shromažďování informací potřebných k vykonání teroristických aktů. Druhá linie je vedena očima dvou agentů FBI, kteří této nebezpečné organizaci šlapou na paty. Film ubíhá svižně, má dané tempo a toho se drží.
Snad jen bych ho neházel do škatulky thriller, ale spíše drama. Může se vám stát, že se budete v první polovině filmu trochu nudit, ale posledních dvacet minut by vás mohlo zvednout z křesla. Film rozhodně není určen jako oddechová záležitost, protože při něm musíte myslet, jinak nepochopíte různé souvislosti. Kdyby film byl o polovinu kratší, úplně by to stačilo, ale 114 minut je zbytečně natahovaných.
Po čase si film hází pod nohy klasická klišé jako citování životních moudrostí, nebo co je špatné a co je ještě špatnější. Ale jsou i místa, kdy vás Zrádce mile překvapí, například při řešení jistých autobusových záležitostí.
Celkovým dojmem je Zrádce průměrný film, na který se jednou podíváte, a další den už si na něj nevzpomenete (pokud na něj zrovna nepíšete recenzi). Sice mu nechybí dobré herecké výkony ani ostatní věci jako slušná kamera, ale plácá se ve vlastní šťávě, která je místy až příliš kyselá. Značná absence ženských hereček taky vzala za své, ale to je jen takový osobní postřeh. Režisér Jeffrey Nachtmanoff si svůj první známější hollywoodský film přesto může zařadit mezi ty, na které se alespoň dá koukat. Neberte na něj přítelkyni, nebo vám to večer spočítá.