CZ premiéra: 7. 4. 2011

Říct o novém filmu Petera Weira (Master & Commander, Truman show), že se v něm neděje nic jiného, než že skupinka lidí stále jen jde a jde, je snadné. Ale nastínit motiv zúčastněných, zobrazit jejich touhu po svobodě i sílu přežít a odvyprávět jejich dojemný a strastiplný příběh s takovou lehkostí a odhodláním tak, jak se to povedlo právě Weirovi, to už je jiný kalibr. V jeho podání se totiž námět vytvořený na základě skutečné události změnil v dobrodružné drama, kvůli kterému se do kina zajít vyplatí.

Snímek pojednává o několika mužích vězněných v sibiřském gulagu, kteří se rozhodli utéci a dojít za hranice Ruska s plným vědomím toho, že jejich zásoby jsou značně omezené, kdykoli je může zastřelit či udat náhodný kolemjdoucí, a také že to je vlastně strašlivě daleko. Samozřejmě úspěšně. To, že je nepřízeň okolností donutila dojít až do Indie, jakožto první nekomunistické země, je druhá stránka věci. Příběh se odehrává ve všech možných podnebných pásech, takže se podíváte na zasněžené lesy, rozkvetlé louky, vysušenou poušť i na zmrzlé vrcholky Himalájí.

Hlavním hrdinou je Polák jménem Janosh (hraje ho Jim Sturgess známý třeba z Oko bere) a díky němu má film i lehký historický přesah, neboť scény z jeho života tvoří úvod i závěr snímku. Ostatní postavy jsou přitom zhruba stejně důležité jako on samotný, aneb všichni jsou si rovni. Ať už se jedná o Estonce (slušný Mark Strong), zkušeného Američana (dobrý Ed Harris), či protřelého vraha (výborný Colin Farrell). Další role jsou svěřeny neznámým hercům převážně rumunské národnosti. Ze všech vyniká samozřejmě excelentní Colin Farrell, který je asi jediným členem skupiny, jenž byl v pracovním táboře právem. Coby na první pohled agresivní vrah a grázl se pohybuje na hranici mezi vyvrhelem společnosti a patriotistickým hrdým obdivovatelem Sovětského svazu s podobiznami Lenina a Stalina vytetovanými na hrudi. Zhruba v třetině snímku se k drsným mužům přidá mladičká Polka ztvárněná Saoirse Ronan (Pevné pouto), jejíž postava sice celkem vzato funguje v úloze katalyzátoru pocitů a důvěry mezi ostatními, ale jinak je víceméně postradatelná a přebytečná.

Milovníci přírodních scenérií a krajinek budou nadšeni, kde jinde by také narazili na jezero Bajkal, Himaláje a poušť Gobi pohromadě v jednom filmu. Hůř na tom budou historici, kteří pravděpodobně nepřekousnou ztvárnění prostředí gulagu. Asi to není zrovna ideální místo, kde byste rádi strávili dovolenou, ale tábor smrti s brutálními dozorci a mrtvolami na každém rohu taky ne. Pár mrtvých tu je, ale ti zemřeli spíš zimou než kvůli hladu a špatnému zacházení. Nebezpeční vrazi tu mají speciální oddělený prostor, a protože se jich i stráže bojí, tak se po nich nic nechce a nechává se jim volná ruka. Docela zvláštní přístup. Zahrnutí role Američana bylo zřejmě nutné k tomu, aby mohli všichni mezi sebou mluvit anglicky. Na druhou stranu tu ale uslyšíte hojně i ruštinu a herci se aspoň snaží napodobovat evropské přízvuky, tak to není nic tak hrozného. Film samotný naštěstí nevypadá příliš „americky“, zejména asi proto, že ho z velké části financoval Polský institut. Ostatně, právě z jejich země pochází Sławomir Rawicze, autor knižní předlohy.

Nečekejte žádnou filozofickou epopej pro přemýšlivé, jako byl Útěk do divočiny, spíš něco ve stylu Bílého pekla. Realistický strach hrdinů z nedostatku potravin, vody a energie a výborné herectví vynahrazují minimum dějových zvratů a celkovou lineárnost příběhu, kterou narušují akorát občasná úmrtí některých postav, natočená umně a bez přílišného patosu. Útěku ze Sibiře by slušelo mírné zkrácení, ale jinak ho lze obecně doporučit.