CZ premiéra: 3. 9. 2009

Tony Scott se znovu pokusil natočit hit s Denzelem Washingtonem. Tentokrát jej neobsadil do role vnitřně rozervaného zabijáka jako v Muži v ohni, ale obyčejného dispečera newyorského metra. Největší starostí Waltera Garbera je obvinění z korupce, kvůli němuž přišel o post vedoucího podzemní dopravy. A zrovna, když si myslí, že dnešní šichta, pravidelně zpestřovaná pouze šikanováním ze strany nadřízeného, poklidně skončí jeho odchodem domů, všimne si, že jeden z vlaků stojí nehybně v tunelu. Vzápětí se z vysílačky ozve potetovaný John Travolta, jehož gang vlak unesl. Do hodiny požaduje deset milionů dolarů výkupného, jinak začne každou minutu zabíjet cestující.

Únos vlaku 123 stojí především na tom, že hlavní hrdina je veskrze obyčejný chlapík. Je nervózní, neumí zacházet se zbraní…ale snaha, aby se s ním divák ztotožnil, je hnána až do extrému. Fakt, že Garber je hrdina z lidu, je opakován stejně často, jako vtip o Paroubkovi a marťanech a s přibývajícím časem je to i stejně otravné. Scott nezasadil do centra dění postavu, spíše populární šablonu. O to je to horší, jakým způsobem jej tvůrci postaví do pozice hrdiny. Garber je hrdinou proto, jak s teroristy („Když ohrožují lidi zbraněmi, jsou to teroristé.“) vyjednává, jeho status hrdinství se ovšem mnohonásobně zvýší, když vezme zbraň a začne po únoscích střílet a pronásledovat je v autě s americkou vlajkou na zadním okně. Nejlepším způsobem, jak vyřešit nastalou situaci, není důvtip a vyjednávání, nejhrdinštější je všechny je postřílet. Hrdinný americký národ zde dostává urputnou masáž sebevědomí, kromě „obyčejného chlápka u mikrofonu“ přijde ke slovu i statečně se obětující příslušník vzdušných sil.

Schématu odpovídá i záporák Ryder (Travolta). Chvílemi se mile usmívá a vzápětí zničehonic vztekle křičí a vyhrožuje někomu zabitím, jinak nemá žádnou osobnost. Jedna z rovin filmu je vztah mezi ním a Garberem, který si přes vysílačku budují. To samozřejmě nefunguje, protože z hlediska diváka se nejedná o rovnocenné osobnosti. Ryder má příliš málo sympatií a Garber jich má zase až moc. Navíc není jasné, proč právě Garber padl Ryderovi do ucha, tedy kromě toho, že si vždy najde důvod, aby řekl Garberovi, že je hrdina (toho slova se po celý film prakticky nezbavíme). Mezi nimi není žádná chemie ani nic jiného, co by je spojovalo.

Nedostatky ve scénáři Scott obvykle zachraňuje vizuální stránkou, ovšem v případě Únosu se mu nedaří ani tady. Barevné filtry a neklidná kamera tady spíše otravují, o to více, že akce je zde minimum a tak to nemá kde působit, snad kromě několikanásobné autohavárie policejní eskorty. Scottova akcechtivost je nejlépe vidět, když vizuální hrátky zvyšují tempo i ve scénách, kdy záporáci někoho popraví (což vypadá pokaždé stejně, asi pět výstřelů zblízka do hrudi a oběť se ještě stále během palby a stále ve stejném úhlu kácí k zemi). Situaci nezachraňují ani oba hlavní představitelé, protože Washington hraje svůj zavedený standard a Travoltovo obvyklé přehrávání zde dosahuje závratných výšin. Škoda, že se to nepodařilo zbytku filmu.

20%

Režie: Tony Scott
Hrají: Denzel Washington, John Travolta, James Gandolfini, Jason Butler Harner, Luis Guzmán, John Turturro, Ramon Rodriguez, Michael Rispoli, Tonye Patano
USA / Velká Británie, 2009, 121 min