CZ Premiéra: 28.2.2013

Hlavní hrdina Pat (Bradley Cooper) se vrací domů z psychiatrické léčebny, kam ho přivedl mimo jiné nárazový výbuch agrese vybitý na bývalém kolegovi, kterého Pat přistihl se svou nevěrnou ženou. Pat slepě věří, že se po osmiměsíčním odloučení se zas vše vrátí do zajetých kolejí. Náhodou se seznámí s mladou ovdovělou Tiffany (Jennifer Lawrence), jakákoli možnost vztahu s ní je však předem odsouzena k zániku, protože ona na tom není psychicky lépe. Nicméně mu slíbí, že mu pomůže kontaktovat jeho ženu, když jí na oplátku on vyjde vstříc a bude s ní trénovat do taneční soutěže…

Oba ústřední charaktery jsou velice zajímavé. On je impulzivní a agresivní psychopat žijící v minulosti, který prakticky kdykoli může neočekávaně vyskočit ze židle a nechat s sebou cloumat návalem vzteku. Příkladem budiž pasáže, kdy ztropí obrovskou scénu, protože nemůže najít svatební video, kdy rozkope čekárnu u psychologa, neboť v reproduktoru hrála nevhodná písnička, nebo kdy vzbudí své rodiče ve tři ráno s tím, že přečetl knížku od Hemingwaye a že to byla kravina. Ona na druhou stranu je depresemi zmítaná, promiskuitní, nepředvídatelná a věčně podrážděná megera na prášcích. Ideální pár. Film Terapie láskou sice kombinuje romantickou komedii s dramatickými motivy, ovšem vzhledem k psychickému stavu obou hrdinů se jedná o kombinaci nanejvýš zvláštní. U mnoha scén vlastně není úplně jasné, zda se u nich máte hrdinům smát, nebo je vzhledem k okolnostem naopak litovat. Podobný pocit jsem měl např. u snímku Uvnitř tančím, kdy také nebylo dost možné se smát ani u vyloženě komických situací, jelikož v nich vystupovali v hlavních rolích ochrnutí nebo jinak hendikepovaní jedinci.

Romantická zápletka takovéhoto kalibru by nemohla fungovat bez skvělých herců. Oba hlavní hrdinové jsou totiž vrcholně nesympatičtí maniaci (nedokážu si představit, že bych s nimi třeba jen zašel na pivo) a jediné, co je na nich alespoň trochu sympatické, je neuvěřitelná přímost a upřímnost, s jakou si navzájem vmetávají informace do obličeje (a přitom si lžou v jiných věcech). O to jsou ale jejich charaktery zajímavější a nestandardnější a jejich peprné břitké dialogy stojí za to. Bradley Cooper byl skvělý už v The Words a tady je ještě o něco lepší, Jennifer Lawrence hrála o zlatou sošku již s dramatem Winter’s Bone a zejména po nevýrazné kreaci v Hunger Games je její Oscarem oceněný výkon opravdu velkým překvapením. Naprosto vynikající je Robert De Niro v roli Patova otce, který to také nemá v hlavě úplně v pořádku, rozjíždí po ztrátě zaměstnání nějaké ilegální sázkařské kšefty a trpí obsedantní fixací na dálkové ovladače nebo něco takového.

Přestože oceňuji herecké umění a nasazení všech zúčastněných, rozhodně by mě nenapadlo, že jich tolik obdrží nominaci na Oscara (možná kromě De Nira). Stejně tak mě udivily nominace na nejlepší film, režii a scénář. Film má dobře napsané postavy vycházející zřejmě z knižní předlohy, dialogy mají správné tempo, jsou zábavné, obsahují hlášky a gagy a dramatické sekvence také fungují, jak mají, ve výsledku to ale není zas až taková pecka, aby budila nadšení a ovace. Především děj je vyloženě primitivní a zejména v poslední půlhodině tvůrci už definitivně kapitulovali se vším tím neotřelým cynismem a psychickými problémy obou hlavních hrdinů a zajeli do klišovitých kolejí té nejobyčejnější a nejtriviálnější hollywoodské romantické komedie.

Do té doby ale Terapie láskou romantickou komedii příliš nepřipomíná (rozhodně ne podle klasických měřítek) a tím spíš by vám neměla uniknout, protože je neotřelá a nabízí opravdu téměř unikátní postavy, které v hollywoodských filmech příliš nevídáme. A samozřejmě je to také výborně zahrané a zábavné.