CZ premiéra: 23. 4. 2009

Podivnost o pomíjivosti života a o tom, že každý je vlastně každým a nakonec přijde smrt. Že to zní komplikovaně? A to je jen velmi hrubý výčet.

Charlie Kaufman je ostřílený scénárista, který je podepsán pod filmy jako V kůži Johna Malkoviche (1999, r. Spike Jonze), Adaptace (2002, r. Spike Jonze) či Věčný svit neposkvrněné mysli (2004, r. Michael Gondry). Snímky jsou to žánrově nezařaditelné, hlavní postavy jsou neurotické a hranice mezi realitou a fikcí se tu rozplývají v proudu absurdních situací. Do kin se na Kaufmanovy ujetosti zas tak nechodí, zato ale sbírají různá ocenění (Oscar za Věčný svit, nominace za Malkoviche a Adaptaci) a miluje je kritika.

Ve svém režijním debutu Synekdocha, New York Kaufman rozhodně neslevuje ze svých standardů a navíc si dost přisazuje, co se týká mnohovrstevnatosti děje, což poznáte hned na následujících řádcích, přestože podávají jen opravdu zběžný náhled.

Synekdocha je v literární terminologii označení pro to, když celek vyjadřuje část nebo naopak. Kaufman nejenže znázorňuje skutečný New York pomocí divadelní repliky, jak už vyplývá z názvu, ale aby nebyl malicherný, jeden tápající režisér tu zase zastupuje celé tápající lidstvo.

Caden Cotard (Philip Seymour Hoffman) je úspěšný divadelní režisér, který je ale neúspěšný v manželství a pomalu ztrácí svou ženu, malířku Adele (Catherine Keener). Když mu nakonec odjede i s dcerkou Olive do Berlína a nerozhodne se vrátit, je Caden citově úplně na dně. Ani milá pokladní Hazel, která ho už dlouho miluje, ho nedokáže vysvobodit z jeho depresí a hypochondrie. Caden má pocit, že je na světě sám, bez vyhlídek, a navíc se nezadržitelně blíží vstříc smrti.

Když potom dostane v rámci prestižního ocenění grant, rozhodne se inscenovat hru, která by zachycovala ryzí realitu, tedy každodenní život drtivě směřující ke smrti. V New Yorku si pronajme obří halu a začne v ní vytvářet fikční svět, který se snaží stále více přibližovat skutečnosti. Cadenova přítelkyně tu hraje samu sebe, zatímco Cadena hraje Sammy, který ho všude sleduje, zapisuje si jeho slova a potom je opakuje na scéně.

Uprostřed New Yorku vzniká nový New York. V hale začnou růst byty, domy a nakonec i druhá hala, ve které herci hrají to, co se odehrává v hale vnější (Tedy se tu objevuje několik kopií téměř každé postavy). Přitom nikde nejsou diváci, ani naděje, že by někdy měli přijít. Caden stále myslí na svou ženu a dceru a snaží se je vyhledat, ale vše ústí jen ve stále beznadějnější kolotoč, kde se věci vzdalují a rozostřují, až už nic není jisté. Kdo vlastně koho opustil? Kdo koho miluje, kdo hoko miloval? Jsou Cadenovy nemoci skutečné, nebo je sám konstruuje?

Divák je svědkem stále šílenějších situací, které jsou až komické, ale smích se z divákových rozervaných útrob nedostane. Na to je film plný nepříjemného mražení, pramenícího z úvah o lidském odcizení a neschopnosti plnohodnotně žít, což diváka zneklidňuje možná ještě víc než zběsilá jízda surreálným světem.

Pokud si chcete zpříjemnit vlahý jarní večer, Synekdocha vám k tomu pravděpodobně neposlouží. To spíš v případě, že máte naopak potřebu nechat se po horkém dni trochu zchladit. Potom upozorňuji, že to sice nebude bezbolestné, ale nakonec převáží osvěžení ze zážitku, který vám ještě chvíli bude šimrat mozkové závity.

80%

Autor: Tereza Domínová

Režie: Charlie Kaufman
Hrají: Jennifer Jason Leigh, Philip Seymour Hoffman, Michelle Williams, Samantha Morton, Catherine Keener, Emily Watson, Dianne Wiest, Hope Davis, Tim Guinee, Tom Noonan, Lynn Cohen, Gerald Emerick, Josh Pais, Robin Weigert
USA, 2008, 124 min