CZ Premiéra: 10.5.2012

Taneční film StreetDance 2 pochází od stejných tvůrců jako předchozí StreetDance 3D a opět jde o intelektuálně pokleslou zábavu primárně pro hip-hopové tanečníky a bezduché masy, kterým se na filmech líbí hlavně to, že tam hraje nahlas muzika, kterou mají rádi, a že na ni tancují pohlední a ležérně oblečení lidé (většinou neherci). Pokud máte obzvláště rádi taneční typ muziky a navíc se třeba podobnému stylu tance amatérsky věnujete, tak tuto recenzi ignorujte, protože je celkem možné, že se vám film nakonec bude líbit.

Film začíná tím, že tanečník Ash (vypadá trochu jako mladý Ben Affleck) se chce předvést před nějakou taneční skupinou, ale během nepodařeného salta spadne na zadek a veřejně se zesměšní. Jakýsi mladý taneční manažer (hraje ho George Sampson, ve skutečnosti bývalý soutěžící v pořadu Britain´s Got Talent a jediný výraznější pozůstalý z obsazení StreetDance 3D) v něm ale objeví skrytý talent a přiměje ho k cestě po Evropě, přičemž spolu dávají dohromady vlastní skupinu, se kterou chtějí prorazit na mistrovství v Paříži. Celá tato sekvence s cestováním se stihne během úvodních titulků, přičemž do všech možných hlavních měst Evropy cestují oba hrdinové letadlem, akorát do Prahy se dostávají v nákladovém prostoru starého náklaďáku převážejícího smradlavé kozy. To mě jako Čecha trošku uráželo. Zajímavé je pak to, že místo toho, aby v dnešní moderní době manažer poslal svým kamarádům tanečníkům e-maily nebo smsky, tak neváhá utratit značné peníze za letadla, aby se s každým z nich mohl zhruba v osmi městech v různých zemích (v každém městě s jedním až dvěma) osobně setkat. Logika v háji. A to jsme teprve na začátku.

Do filmu je velmi snadné rýpat a dělat si z něj legraci. Zásadní problém je ale v tom, že snímek Streetdance 2 je opravdu velice nepodařený, že herci nejsou dobří, že dialogy jsou extrémně slabé (scénář pravděpodobně neexistoval) a že výsledek je dost nudný a klišovitý, a to především v místech kde se netančí. Technická kvalita je navíc takřka na profesionální úrovni, což ještě víc zvýrazňuje nevalnou kvalitu všeho ostatního. Kamera a střih tvoří jediné klady, díky kterým je tento film alespoň o něco kvalitnější než záznam nějakého skupinového tanečního čísla z youtube. A je fakt, že choreografie tance také není špatná, ale už jsem viděl lepší v televizních talentových soutěžích.

Naivní a těžce předvídatelná story o tom, jak se jedna skupina pokusí přetančit jinou skupinu a hlavní hrdina přitom ještě najde lásku, je založená na podobném principu jako StreetDance 3D. Tam byli tanečníci okolnostmi nuceni prolnout streetdance s baletem a ve finále se pak báli, jak tento neobvyklý mix přijme publikum. Zde se hrdinové rozhodnou smíchat streetdance a pro změnu salsu z vlastní iniciativy (všichni jsou přitom schopni dělat salta, breakdance a jiné fyzicky náročné pohyby, avšak nikdy neslyšeli o základním kroku v salse) a dušují se, že budou tak prudce originální, že nakonec vyhrají, ale pak se ve finále stejně nervují, jestli se to bude divákům a porotě líbit. Přitom je celkem jedno, jak to dopadne, protože vyloženě sympatický v tomto filmu není nikdo a nejméně hlavní hrdina, protože to je arogantní hejsek.

Závěr je nepochopitelný. Hrdinové se totiž na soutěž dostaví až po jejím skončení (!) a vyzvou k battlu skupinu, která už vyhrála a dokonce si již přebrala cenu. Přesto se tito výherci naprosto nelogicky rozhodnou špinit si ruce s dalšími rivaly a ohrozit tak svou pozici mistrů. Závěrečné vystoupení, ve kterém je konečně odhalena „šokující“ latinskoamerická choreografie, je naprosto nedostatečné, protože poměr streetdance a salsa je v něm asi 4:1 – stejně jako v celém filmu.

Film se samozřejmě odehrává ve fiktivním a zcela nereálném světě, ve kterém jsou všichni hezcí, bohatí, upravení a značkově oblečení. Neexistuje šance, že by si tu někdo během tancování vyvrknul kotník nebo zlomil nehet. Výsledkem je devadesátiminutový neoriginální videoklip, který je natočený účelově na efekt, ale autorsky, lidsky a dějově je neuvěřitelně prázdný.