CZ premiéra: 18. 6. 2009

Svaz čarodějnic, exorcistů a jasnovidců varuje: Nerozčilujte nemocné stařenky, zvlášť pokud mají každé oko jiné. Mohli byste skončit v pekle! Bohužel Christine, která kvůli povýšení v bance odmítla prodloužit splátky na hypotéku jedné podivné chrchlající stařeně, toto varování neznala. Ona důchodkyně ji za to proklela, takže dívku pronásleduje démon, který si ji po třech dnech odvede do pekla.

Přiznám se bez mučení, že nejsem nějaká velká fanynka hororů. A neviděla jsem žádný z Raimiho Evil Dead filmů, ani žádný z hororů Petera Jacksona, jimž podobnou atmosféru má údajně Stáhni mě do pekla mít. Pokud se ptáte, proč jsem teda sakra šla psát recenzi zrovna na tohle, odpověď zní, už v traileru to vypadalo originálně a zajímavě, závan čerstvého vzduchu mezi tuctovou hromadou vyvražďovaček. A fakt, že tento film zaujme i jinak naprosté hororové ignoranty, je rozhodně velké plus.

Po dlouhé době se v distribuci, bez ohledu na žánr, objevil snímek, z nějž přímo čiší láska k filmařině a je z něj patrný osobní přístup i zábava, jakou si při něm tvůrci zřejmě užívali. Už z použití starého loga Universalu na nás dýchne trocha té nostalgie. Režisér Sam Raimi pojal svůj návrat k hororu jako poctu klasickým žánrovým postupům, z nichž si zároveň s láskou utahuje. Ve filmu je spousta scén, které jsou strašidelné, místy nechutné, ale zároveň nehorázně vtipné. Humor zde není výsledkem kouzla nechtěného, takové to ,,ono to bylo myšleno vážně, ale je to tak blbý až je to sranda“, ale zamýšlená součást filmu, a funguje parádně. Na druhou stranu se tady pořád bavíme o hororu, takže děsivých scén a podařených lekaček je zde také dost, takže se nemusíte bát, že by šlo o nějakou neškodnou komedii.

Ale ani jednotlivé scény, vtipné nebo děsivé, by nestačily, kdyby film nenabízel opravdu dobrý příběh, dost zajímavý na to, aby divákovi nebylo jedno, co se na plátně děje. Snímek nabízí i řadu vysloveně ,,povídacích“ scén, které fungují díky hereckým představitelům, jimž se daří vzbudit dojem, že na plátně nevidíme jen nějaké figurky, ale skutečné lidi. Alison Lohman v hlavní roli se daří z Christine vytvořit nejednoznačnou osobu, na kterou se můžeme dívat jako na ubohou holku co měla obrovskou smůlu, nebo jako ctižádostivou potvoru, která si za své útrapy může sama. S Justinem Longem navíc tvoří skvělou dvojici. Oscar z toho sice nekouká, ale dokazuje to, že herectví je podstatné i v ,,pokleslých“ žánrech.

Přidejme hudbu Christophera Younga, která skvěle pracuje s klasickými hororovými atributy, jako třeba nervózní smyčce, a máme snímek, který ocení snad každý, kdo má trochu filmového cítění a aspoň mírně pošahaný vkus. A ještě jedna rada na závěr: bacha na stařeny!

80%

Režie: Sam Raimi
Scénář: Sam Raimi, Ivan Raimi
Hrají: Alison Lohman (Christine Brown), Justin Long (Clay Dalton), Lorna Raver (Sylvia Ganush), Dileep Rao (Rham Jas), Adriana Barraza (Shaun San Dena)
USA, 99 minut