CZ Premiéra: 3.11.2011

Robert Rodriguez je sice známý hlavně díky stylovým krvavým nářezům ve stylu Sin City nebo Planety Teror, občas ale vytvoří i něco, na co by se mohly koukat jeho vlastní děti. Být ale jeho dítětem, tak mu již čtvrtý díl špionské série Spy Kids omlátím o hlavu. Pokud opravdu trpí představou, že prdění a zvracení je hlavním zdrojem zábavy ve filmech pro děti, pak by se měl raději rychle vrátit k natáčení filmů pro dospělé.

Maria (Jessica Alba) je tajná agentka, což její dvě nevlastní děti Rebecca a Cecil ani milující manžel netuší. Jednoho dne však překvapení potomci zjistí, že jejich pes je ve skutečnosti mluvící robot, že dům je plný technického vybavení a že jejich máma rozhodně nedělá do interiérového designu, jak tvrdila. Z hodiny na hodinu jsou zasvěceni do špionážního programu Spy Kids a spolu s ostatními agenty se vydávají lapit zločinného Pána času (který má místo hlavy hodiny) plánujícího zničit svět.

Jessica Alba opět dokazuje, že krása nezakryje mizerné herectví. Divím se, že na projekt kývli i vysloužilí představitelé dětských hrdinů z předešlých dílů, Daryl Sabara a Alexa Vega. Zatímco současní dětští hrdinové jsou jen protivní a na přes držku. Mihnou se i Rodriguezovy oblíbenci, například Danny Trejo. Škoda, že jen na dvě vteřiny.

Film prakticky uráží dětskou inteligenci. Příběh je příšerný, dialogy balancují na hraně retardace a pestře barevný vizuál rozhodně nemá šanci zachránit mizerné gagy operující s různými typy slizu a pytlíky se zvratky či výkaly. Kýčovitý, plný klišé a okatého moralizování, trapný, nelogický a přestřelený až na půdu. Takový je poslední a vůbec nejhorší díl křečovité série, který má spíš než ke svým předchůdcům mnohem blíž k příšernému Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Přesto se tu najde pár zajímavých nápadů, na kterých je vidět, že se na nich režisér vyřádil. Většina z nich je ale utopena v absurdnosti a tuposti. Jedná se především o technologické vychytávky, díky čemuž mohou být Spy Kids alespoň trochu atraktivní pro mladší publikum. Jednoznačně pobaví srandovní pes, kterého v originále dabuje Ricky Gervais. Humor je to sice primitivní, ale aspoň se na plátně něco děje. Podobně je to s dějem, který na sebe vrší náhodné zvraty a rádoby akční scény.

Zcela samostatnou kapitolou je 4D. Už třetí Spy Kids byly revoluční díky třetímu rozměru, čtvrtý díl se nyní pokouší o to samé s rozměrem čtvrtým. Přicházejí na řadu vůně. Společně se vstupenkou dostanete kartičku se stíracími poli, která stíráte podle toho, které číslo se na plátně objeví. Musíte být ale rychlí, jedná se o kouzlo okamžiku. Ovšem když si ve filmu batole uprdne a objeví se číslo 3, tak asi nemáte moc odvahy k té kartičce čichat. Postupem času se navíc všechny vůně slijí do jednoho velkého aromatického průseru. Doufám, že se v tom nebude pokračovat. Stejně tak doufám, že se nebude pokračovat v natáčení infantilních komedií o otravných dětských špionech.