CZ premiéra: 11.12.2008

Niko věří, že jeho otec, kterého nikdy nepoznal, je jedním ze světoznámé letky Santa Klause. Chtěl by se za ním vydat, ale nikdo neví, kde přesně Santova vesnice leží a hlavně mu nikdo nevěří. Jeho největší kamarád Julius (plachtící veverka) ho vezme trénovat létání, což by jako správný syn létajícího otce měl umět. Jenže vše nevyjde tak, jak si představovali. Létat se nenaučí a všimnou si jich vlci, kteří je už dlouho marně hledali. Sobík tak musí opustit stádo a vydává se hledat svého otce.

Film má hned několik problémů. Ten nejvíce patrný je samotná grafika. Niko vypadá ještě poměrně slušně, je správně roztomilý a totéž se dá, tu více, tu méně říct i o ostatních postavičkách. Co je ale strašné, je zoufale statické pozadí. Jediné, co se na něm mění, jsou stopy ve sněhu. Jinak nic. Nepohne se ani větvička, vítr nefouká, žádný, byť jen malinký kousek sněhu nespadne. Vše je hrozně strnulé. I animace ohně je složená asi z pěti neustále se opakujících obrázků.

S tím se pojí i barvy. První půlka filmu nabídne všehovšudy různé odstíny hnědé (les a zvířata), bílé (prostředí) a modré (obloha). Ano, první půlka filmu má tři barvy. Když se po padesáti minutách filmu dostanou do Santovy vesnice, přibude ještě červená a žlutá (oheň). Film navíc bohužel nevypadá v pohybu lépe, než jak ho vidíte na okolních obrázcích.

Další nevýhoda, tedy pouze pro dospělé, je zaměření jen a pouze na dětské publikum. Žádné vtípky i pro doprovod dětí, jako je tomu u amerických kolegů, dopělí se budou festovně nudit. Tady jsme intelektuálně na úrovni Teletubbies. Na konci nás navíc čekají moudra a poučení o rodinných hodnotách atp. Na druhou stranu dětem se to asi líbit bude. Pokud si tedy myslí, že les vypadá jako čokoláda.

Přestože jsem do teď haněl, není to zas až tak špatný film. S údivem zjišťuji, že si minimálně 14 dní po shlédnutí ještě něco z filmu pamatuji, což se mi nestalo ani u posledního filmu Ridleyho Scotta. Předně jsou to velice dobře zvládnuté scény s „Řekou jisté záhuby“ a finální „souboj“. Obě dvě jsou „akční“ a obě dvě fungují nezvykle dobře. Jsou napínavé a strašidelné, jak jen to je v rámci žánru možné. Snad Hegner dostane příště víc peněz, potenciál totiž rozhodně má.

Film vám navíc příjemně rychle uteče (75 min) a na písničku: „Nejsme žádní sobíci, jsme Santovy sobíci, Hou hou“ snad nikdy nezapomenete.

Takže: S dětmi ano, s přítelkyní ne.

45%