CZ Premiéra: 31.5.2012

Letos již podruhé míří do kin filmová verze klasické pohádky – nutno zároveň dodat, že jde o verzi očekávanější. Namísto klasické moderní pohádky, kterou byla předchozí Sněhurka s Julií Roberts a Lily Collins, se v tomto případě mělo jednat o výrazně temnější zpracování příběhu o krásné dívce, zlé nevlastní matce a sedmi zaměstnancích důlního průmyslu.

            Výraznou změnou oproti předloze je skutečnost, že Sněhurka (Stewart) není do lesa eskortována myslivcem, ale uteče tam z vlastní iniciativy ve snaze uniknout z dosahu své macechy Ravenny (Theron). Ta po jejích stopách pošle lovce (Hemsworth), aby dívku našel a přivedl. Ten se však ke Sněhurce přidá a společně zamíří k hradu šlechtice, který si udržuje na Ravenně nezávislost a de facto s ní vede válku.

K tomu si samozřejmě přidejte klasické atributy jako již zmíněných sedm trpaslíků, otrávené jablko, polibek z čisté lásky, který přivede Sněhurku k životu a poněkud nevyužité magické zrcadlo, které pravidelně informuje Ravennu o jejím umístění na žebříčku krásy. A jako bonus také skutečnost, že se Sněhurka ohání mečem a vede vojáky do bitvy.

Kristen Stewart vsadila na hereckou polohu, která jí zatím proslavila nejvíce – tedy na univerzální výraz Belly ze série Stmívání. Více méně se tak tváří neustále stejně, ať už je živá, mrtvá, bojující, spící nebo jakákoliv jiná. Zde to více než dobře kompenzuje skutečností, že je celkově na postavu Sněhurky dostatečně sympatická i atraktivní, zůstává však otázkou, zda má v úmyslu používat jeden výraz až do smrti.

Zajímavější postavou se pak, podle očekávání, stala Ravenna s tváří Charlize Theron. Ta se do role výborně sedí typově a je patřičně chladně krásná a zlá zároveň. Divák se také, oproti většině verzí pohádky, dozví poněkud více o její minulosti a lépe pochopí důvody, proč je její povaha taková, jaká je.

Z dalších postav má šanci zaujmout ještě titulní lovec, který se ze zkrachovalého alkoholika postupně stává, především díky Sněhurce a její příkladné odvaze, opět vojákem na správné straně barikády. Přesně ve stylu pohádky naopak dostává poměrně malý prostor princ, sedm nezbytných trpaslíků pak plní poměrně odlehčující úlohu, což se jim daří tu lépe, tu hůře.

Výborným dojmem působí vizuální stránka celého snímku, ať už se jedná o rozbahněnou, nevlídnou krajinu pod Ravenninou vládou, ponurý a strašidelný les, nebo naopak životem a zelení hýřící magické údolí, zosobňující naději, že na světě není všechno špatně. Některé drobné scénky a detaily z tohoto světa občas připomenou jiné fantasy pohádky, mj. Letopisy Narnie (jednu chvíli jsem čekal, kdy vyleze Aslan) nebo Nekonečný příběh, což samozřejmě může, ale také nemusí být náhoda.

            Potěšitelná je i absence většího počtu klasických WTF momentů, byť Sněhurčin projev k zástupu vojáků je přesně té kategorie, kdy divák upírá oči ke stropu a nevěřícně u toho kroutí hlavou – naštěstí se jedná o ojedinělý moment.

Přítomna je i ona slíbená temnější atmosféra, vyvolaná jednak samotným prostředím a také skutečností, že smrtí zavánějící nebezpečí číhá na každém kroku, a zejména Ravenna produkuje mrtvoly rychleji než fabrika ve Zlíně obuv. Snímek tak, navzdory několika menším zaváháním splňuje většinu očekávání, která do něj diváci vkládají a představuje zdařilou a nadprůměrnou fantasy pohádku. Nenudí, nabízí skutečně krásný vizuál a klasickou pohádku v poměrně zajímavém zpracování.