CZ premiéra: 10. 3. 2011

Gore Verbinski, autor Pirátů z Karibiku, natočil animák. A ten je výjimečný hned několika věcmi. Vůbec není ve 3D, což je u animovaných filmů za posledních let výjimečné natolik, že si to žádá fanfáry. Navíc natáčel poměrně nezvyklou metodou (herci své postavy dabovali současně a ne postupně, jak tomu většinou bývá), a tak předložil divákům trochu jiný „herecký“ zážitek. Což ale v českých kinech pravděpodobně zapadne kvůli dabingu. Poslední zvláštnost je, že za animací stojí ILM, studio George Lucase, které se doposud věnovalo výhradně efektům k hraným filmům. A opět, výsledek stojí za to.

O co jde? Chameleon Rango (skvělý Johnny Depp) vypadne z auta uprostřed pouště a dostane se do westernového městečka Prach. Obyvatelé Prachu jsou slušní lidé, ale mají velké problémy: dochází jim totiž voda. Rango, který se rozhodne vydávat za pistolnickou legendu, se záhy stane hrdinou města a šerifem, navíc jim slíbí, že vodu získá zpět.

Příběh scénáristé vystřihli z knihy „1000 a 1 stejných námětů na animovaný film“, ano, skutečně jde o to, že ho obyvatelé prokouknou, vyženou ho a on se bude muset rozhodnout, jestli se stane tím hrdinou, za kterého se vydával, nebo zůstane sám sebou.

Podstatou tohoto filmu ale není kratičký nástřel děje, který se v různých obměnách objevuje v kinematografii snad od jejího vzniku. Podstatou je to, co se na plátně skutečně odehrává. Od mystických cest přes dálnici, letecké síly krtků vyzbrojené kulomety, honičky s dostavníkem taženým krysou… Tak bych mohl pokračovat téměř donekonečna. Rango je smršť nezvyklých nápadů, perfektního provedení (Verbinski má neuvěřitelný cit pro akci) a odkazování na více či méně slavné westerny (už název je odkazem na film „Django“).

Když se o filmu řekne, že je rodinný, obvykle to znamená, že děti se baví a rodiče to nějak přetrpí nebo se občas zasmějí. Rango je přesný opak. Tváří se jako rodinný animák, ale je určený spíše pro rodiče. Je sice předvídatelný a dějový vývoj je očividný jako u kterékoliv pohádky, ale rodiče (zvlášť pokud v životě viděli pár westernů, pokud možno od Sergia Leoneho) si film užijí ve zcela jiné rovině.

ILM k filmu přistoupilo zcela jinak, než Pixar. Zatímco Pixar sází na stylizaci, ILM vytváří velmi realistické záběry (když vidíte jen boty klapající po dřevěném chodníku, musíte se snažit, abyste si všimli, že to celé vzniklo v počítači).

Animovaných filmů jsem viděl hodně. Ale žádný z nich ve mně nevyvolával smích s tak železnou pravidelností, u žádného jsem neměl pocit, že mu nic nechybí a už vůbec nic nepřebývá.