Tiana je afroamerická chudá dívka z New Orleans, která sní o založení restaurace. Jednoho dne ale políbí žábu, a místo aby se vedle ní objevil princ, sama se změní v podobnou zelenou potvoru. Ve všem má prsty šarlatán Facilier ve slizkém obleku, který chce ovládnout svět.

Novou pohádkou Žabí princ udělalo studio Disney záměrný krok zpátky, když se rozhodlo vrátit k 2D kreslené animaci a dokázat tak, že ještě nejde o překonanou techniku.  Vybralo si k tomu příběh, který prezentuje jako „první Disney pohádku s afroamerickou princeznou“. Což sice koresponduje s atmosférou obamovské Ameriky, ale jinak jde o naprostý blud, protože princeznou je ve filmu Tiana zhruba jen několik sekund a po zbytek doby je buď servírkou, anebo obojživelníkem.

Vzhledem k tomu, že kvůli politické korektnosti došlo dokonce ke změně názvu z původního „Frog Princess“ na „Frog and the Princess“, aby nešlo o urážku afroamerické rasy, je celkem s podivem, proč se někdo aspoň trochu nezamyslel také nad scénářem.  Tiana z něj totiž nejenže nevychází jako princezna, ale navíc má dost stereotypní roli chudé černošky žijící v chudé čtvrti, kterou navíc z jejích finančních problémů nakonec musí vytáhnout kámoška běloška. Zkrátka nic, co by si zasloužilo všechny ty články v novinách o tom, jak Disney natočilo téměř revoluční rasově vyváženou pohádku.

Pokrok se netýká ani příběhu. Studio sice avizovalo, že se jedná o pohádku navracející se k původnímu vizuálnímu hávu i vyprávěcí koncepci (klasický příběh o lásce, kde je hlavní linie prokládána zábavnými skeči a hlavně hudebními čísly), nicméně tímto počinem nejde ani tak o návrat ke kořenům, jako spíš o naprostý úkrok vedle.

Zápletka absolutně nevystačí na devadesátiminutový film (Tiana se proměnila v žábu → Jak z toho ven?), vtipy jsou převážně velice jalové a hrdinové podivní. Aligátor Louis patří mezi nejtrapnější animované postavy, které jsem měla možnost spatřit, a humor, vystavěný především na absenci jeho IQ je čistým utrpením. Další postava – světlušák Ray – zase postrádá smysl v českém dabingu a mimo americké prostředí vůbec. V jeho případě totiž „legrace“ vychází z toho, že je Cajun (příslušník etnické skupiny francouzského původu žijící hlavně v Louisianě), který mluví velice specifickou angličtinou.

Co se týká animace, jíž se Disney rozhodlo znovu vyslat do světa, vyrovnává se ostatním kresleným Disneyovkám, ale nijak je nepřekračuje, a na plátně už vypadá přeci jen trochu přežitě.  Neuchvátí ani hudební čísla, tentokrát prodchnutá jazzem, která postrádají nějakou ústřední zapamatovatelnou píseň, kterou by si mohl dětský divák broukat aspoň ještě chvíli po skončení filmu.

Přestože Žabák zaznamenal v Americe komerční úspěch, velký 2D kreslený návrat se nekoná. S tak mizerným scénářem a nulovou invencí to snad tvůrci ani nemohli čekat. A navíc, vždyť je doba Avatara, proboha.

20%