Nebo přesněji řečeno, jak se můj život z ruin dostal. Ano, tato romantická komedie je o tom samém, jako jsou v podstatě všechny romantické komedie – jak byl život jedné ženy v ruinách a jak se z nich dostal – a to sice standartní cestou, lemovanou jednorázovými vtípky, sentimentálními momenty a samozřejmě Panem Dokonalým.

Ale nepředbíhejme. Georgia je americká profesorka historie, která však nebyla spokojena se svým životem, tak se přestěhovala do Řecka,země svých předků, kde pracuje jako průvodkyně. Jenže to vylepšování se tak úplně nepovedlo, protože Georgia je sama, v zemi, jejíž historii miluje, ale jejíž současnou podobu nesnáší, a navíc je ve své práci zoufale špatná. Při prohlídkách je víc profesorkou, než průvodkyní, zahrnující své posluchače spoustou informací a letopočtů. Přitom jediné, co turisti chtějí, je nakupovat suvenýry a chodit na pláž. Až jednou dostane skupinku příšerných turistů, vydá se s nimi na zájezd a hádejte co? Samozřejmě, Georgia otočí o sto osmdesát stupňů, stane se z ní veselá,spontámmí žena, která nebazíruje na každém detailu a bla bla bla…však to znáte.A nakonecd se objeví i ten Pan Pravý,nebojte.

Jedním z velkých problémů dnešních romantických komedií je neschopnost balancovat mezi těmito dvěma polohami. Takže ve výsledku máme filmy, kde je první půlka komedie a druhá romantika, jak si ji představují američtí producenti – ucourané,sentimentální,kýčovité scény s banálními dialogy, slyšenými stokrát. Za všechny jmenujme třeba Po čem ženy touží, první polovinu brilantní film, převyšující své žánrové kolegy tak o dvě hlavy, ale jak nastoupila ,,romantika“,měli co dělat i Mel Gibson s Helen Hunt.

Obdobným handicapem trpí i Můj život v ruinách, přestože nepatří do stejné ligy s výše zmíněným snímkem. Ale úvodní pasáž, kde se setkáváme s různými národnostními a povahovými stereotypy turistů, je docela svižná i celkem vtipná. Stejně tak Georgiina neschopnost. Jenže pak přijde zlom a ze zájezdového vtipálka začnou padat smutné/filozofické/sentimentální řeči a jsme v druhé půlce, a z těch děsně otravných turistů se rázem stanou dobří a hodní lidé, kteří mají své světlé stránky. A sympatický nemluvný fousáč se ostříhá, aby v něm ta zabedněná Georgia poznala, co poznat má.

Tento film bude jistě jedním ze světlejších momentů kariéry jeho režiséra Donalda Petrieho, který má na kontě takové skvosty jako Slečna drsňák nebo Jak ztratit kluka v 10 dnech, ale rozhodně ne díky jemu samotnému.

To Nia Vardalos, představitelka ústřední postavy, známá z hitu Moje tlustá řecká svatba, především drží film nad vodou. Je to žena vpravdě charismatická, okouzlující a přímočará, i když musí občas ve filmu pronášet hlouposti nebo se chovat jako pako. Evidentně ze svého řeckého původu zatím dost slušně těží a divákům nezbývá než doufat, že pokud v tom hodlá pokračovat, tak výsledky budou mít kvalitu vzestupnou (což se tady úplně nepovedlo, ale rozhodně to není velký průšvih). Další pozitivum, které řecké téma tvůrcům přineslo, je herec ztvárňující řidiče autobusu Alexis Georgoulis (doma velká hvězda i divadelní režisér), který sice nemá moc prostoru pro nějaký herecký výkon, ale podobně jako jeho kolegyně obohacuje film svým osobním kouzlem(nehledě na to,že ukáže svaly). A i v dalších rolích jsou zajímavá jména – vtipálka Irva například hraje Richard Dreyfus.

Nezbýá než si povzdechnout nad nedostatkem odvahy a tvořivosti, která v žánru romantických komedií panuje. Rychlokvašené produkty, dokola omílající to samé, to je současný trend. Sterilita vládne jak scénářům, tak postavám. Aspoň v tomto ohledu tento snímek trochu vybočuje. Postavy se sice nechovají úplně jako normální lidi, ale občas tak aspoň působí. A nežijí v nějakém nedostupném hyperluxusním světě, ale docela normálně. Takže jako letní únikovka dobrý.

P.S. Nejromantičtější hláška filmu: ,,Tvůj zadek je moc malej.“ Tady někdo věděl, po čem ženy touží!

65%

Režie: Donald Petrie
Scénář: Mike Reiss
Hrají: Nia Vardalos (Georgia), Alexis Georgoulis (Poupi), Richard Dreyfuss (Irv),Alistair McGowan (Nico)
USA/Španělsko, 98 minut