CZ premiéra: 12. 2. 2009

Gus Van Sant patří k režisérům, kteří jsou schopni natočit hollywoodský žánrový film (Dobrý Will Hunting) i podivný ,,umělecký“ experiment (Poslední dny). Film Milk, který vypráví o životě, resp. posledních osmi letech života, Harveyho Milka, prvního otevřeně homosexuálního muže, který byl kdy zvolen do veřejného úřadu ve Spojených státech, patří spíše do první kategorie – tedy snímek s jasným poselstvím, taková ta americká ,,člověčinka“, oslavující sílu jednotlivce. Jsou tu zdánlivě všechny ingredience pro silný film: zkušený režisér, oscarový herec v hlavní roli a především velký příběh o člověku, který dokázal něco změnit.

Život samotného Milka (Sean Penn) byl opravdu neuvěřitelný. Tento muž byl do svých čtyřiceti jen dalším z kravaťáckých byznysmenů, kteří volili republikány. Pak se ale seznámil s mladým Scottem (James Franco) a uvědomil si, že za celý svůj život nedokázal nic, na co by byl hrdý. Tak začal nový život s novým partnerem v San Francisku. A protože Harvey byl člověk vnímavý, se smyslem pro spravedlnost, a prostě už ho štvalo, jak se na gaye dívá většinová veřejnost a jak k nim přistupuje policie i město. Napadlo ho prosté řešení – kandidovat do městské rady, aby jeho komunita měla nějaké oficiální zastoupení, někoho, kdo by chránil jejich zájmy. Chtělo to tři neúspěšné kandidatury a jeho vztah se Scottem, aby nakonec uspěl. A přestože dokázal prosadit vyhlášku zaručující práva gayům a vedl celostátní kampaň jako odpověď na homofobní křižáckou výpravu zpěvačky Anity Bryant a senátora Johna Briggse (Denis O´Hare), neměl Harvey štěstí ve všem. Kromě potíží v osobním životě ho potkala i násilná smrt. Jeho ultrakonzervativní, psychicky nevyrovnaný kolega Dan White (Josh Brolin) ho i starostu jednoho krásného dne odpráskl.

Když Van Sant experimentoval s životopisem předtím, vznikla z toho pseudobiografická podivnost jménem Poslední dny – film, ve kterém se chlápek nápadně podobný Kurtu Cobainovi bezcílně potloukal po svém domě, měl depresi a nakonec to vyřešil brokovnicí. Tam se režisér snažil proniknout co nejhlouběji do Kurtovy Blakeovy duše a ukázat divákům, co je to vlastně zač a jak se cítí. Ať už je ten film jakýkoliv, nedá se mu upřít to, že je osobní. Zato Milk je úplný opak. Ten se zase soustředí na veřejné působení kalifornského politika a občas spíš připomíná hraný dokument o jeho činnosti než životopis, který by se měl snažit ukázat, kdo se skrýval za jménem Harvey Milk. Jeho osobní život je trestuhodně upozaděn, rozpad vztahu se Scottem je nenápadně odbytý a jeho následující partner Jack (Diego Luna) ani nedostane ve filmu pořádný prostor rozvinout ty svoje psychózy, a tak když se stane jistá tragická událost, člověka zdaleka nezasáhne tolik, jak by asi měla.

Co je ovšem v tomhle snímku jisté, že uvidíme výbornou kreaci Seana Penna. Držitel Oscara za Tajemnou řeku, kdysi talentovaný bouřlivák, dnes jeden z nejlepších a nejoceňovanějších herců zde předvádí další propracovaný výkon. Herec se své role zhostil s velkou odpovědností a pečlivostí a v jeho podání je Harvey Milk neodolatelně roztomilý, otevřený, přátelský, ale i odhodlaný bojovat. Když na pódiu plamenně řeční, věnec květů kolem krku, a mává při tom sevřenou pěstičkou, nebo když se radostně usmívá a ve tváři má výraz bezprostřední, až dětské radosti, nikdy nepůsobí směšně nebo hloupě. Prostě je to Harvey. A člověk, i když ho nikdy neviděl ani nepoznal, má tendenci se o něm zmiňovat křestním jménem.

Film je vůbec špičkově obsazený, za zmínku ještě stojí minimálně Josh Brolin, který za své trefné ztvárnění radního Whitea obdržel oscarovou nominaci a z něhož se ve čtyřiceti snad stane i herecká hvězda (po dvaceti letech a povětšinou horších nebo neznámých filmech, v poslední době jen zářil u tvůrců jako Quentin Tarantino, Robert Rodriguez, Oliver Stone nebo bratři Coenovi), což jen potvrzuje jedno z poselství tohoto filmu, totiž že nikdy není pozdě začít s něčím smysluplným a i když může člověk navenek vypadat jako odepsaná existence, kterou nic zvláštního nečeká, nakonec může změnit svůj život. Nebo dokonce i život jiných.

Přestože se může zdát, že tento film vypráví o vyhraném boji, není to tak úplně pravda. Ironií osudu právě v Kalifornii, působišti Harveyho Milka, je od listopadu 2008 platná úprava státní ústavy (známá jako Proposition 8), která zabraňuje párům stejného pohlaví uzavřít sňatek. Proti tomuto kroku se samozřejmě zvedla vlna odporu jak mezi gayi, tak, řekněme, normálně uvažujícími lidmi 🙂 a celý případ bude posuzovat kalifornský nejvyšší soud. I když se tvůrci snažili distancovat od politiky a nechtěli, aby byl film považován pouze za politickou agitku, tak přišel do kin v pravý čas. Znovu se ukázala nutnost si připomínat si lidi jako Harvey Milk, kteří bojovali za svobodu a právo na sebeurčení pro každého jedince.

70%

Režie: Gus Van Sant
Scénář : Dustin Lance Black
Hrají : Sean Penn (Harvey Milk), Josh Brolin (Dan White), James Franco (Scott Smith), Diego Luna (Jack Lira), Alison Pill (Anne Kronenberg), Victor Garber (starosta George Moscone), Denis O´Hare (John Briggs)
USA, 2008, 128 min