CZ premiéra: 26. 2. 2009

Na výraz ,,slum“ jsme zvyklí narazit většinou v útržkovitých článcích z novin a časopisů, nebo dokumentech, které ale většina běžných diváků zrovna moc neviděla, zato v kině se do těchto míst moc často nepodíváme (naposledy to výrazně změnilo Město bohů). Každopádně tu ale takřka vždy převládá deprese a zobrazení tvrdé reality. Ne tak tady.

V Milionáři z chatrče si podávají ruku hollywoodské melodrama, i když režisér je Brit, bollywoodská živelnost, nejvíce se projevující v jednom muzikálovém čísle, a neúprosný realismus. A věřte nevěřte, všechno to dohromady perfektně funguje. Příběh chudáka, který se z úplného dna dostane na vrchol, je vlastně ztělesněný americký sen. A pro Indy, stále neoficiálně rozdělené kastovním systémem, je ta představa o to lákavější, o co propastnější sociální rozdíly v zemi jsou. K tomu trefné zobrazení prostředí, ze kterého hrdina pochází (při některých scénách až zamrazí), dodává filmu na uvěřitelnosti.

Už od jeho první vzpomínky, kdy získal autogram filmové hvězdy za cenu toho, že vyskočil z latríny dolů, je jasné, že cokoli přinese život Džamalu Malikovi (Dev Patel) dobrého, bude vykoupeno plaváním ve spoustě, ehm, sraček. A tak i když se dostane do nesmírně populární soutěže Chcete být milionářem?, odpovídá správně na jednu otázku za druhou a pohádková výhra je na dohled, je podezříván z toho, že podvádí. Jak by mohl kluk z chudinské čtvrti vědět, kdo je zobrazen na stodolarové bankovce? Tak začíná Džamal vyprávět svůj příběh, otázku po otázce nám odkrývá, za jakých okolností se dozvídal odpovědi.

A že si toho prožil dost. Už jako malý chlapec za velmi násilných okolností ztratil matku a od té doby se se starším bratrem Salimem (Madhur Mittal), protloukali jak se dá jako dva mušketýři. Jeden čas se třeba úspěšně živili tím, že prodávali boty turistů, kteří se zouvali před Tádž Mahalem. Osudné bylo pro našeho hrdinu seznámení se s Latikou (Freida Pinto), dívkou, kterou několikrát ztratil, ale nikdy ji nepřestal hledat, a která je mimochodem nadšenou divačkou televizního milionáře, protože, jak sama říká, je to šance začít nový život – kdo by tohle nechtěl? A tak se o to Džamal pokusí.

Zápletka sama o sobě je tuctová a kýčovitá. Když se to vezme kolem a kolem, tak je souhra událostí popsaných ve filmu naprosto nepravděpodobná, ale to je ve chvíli, kdy sedíte v kině, úplně jedno. Protože dění na plátně budete sledovat se zatajeným dechem, úplně ponořeni do situace, a budete tvůrcům všechno, co vám nabídnou, žrát i s navijákem. Hlavní síla Milionáře totiž tkví v naservírování. Každá historka je pečlivě vypointovaná a napínavě podaná. Navíc je příběh lemován nečekanými událostmi a dokáže párkrát slušně překvapit – do poslední chvíle například nevíte, jestli Džamal vyhraje a dostane se ze spodiny mezi rádžy, nebo ho naopak dostihne věčná smůla. Nevíte, jestli se Latice podaří vysvobodit a začít ten nový život, nebo jí prostě není souzeno být s milovaným člověkem na tomhle světě.

Tento film by se dal přirovnat k pohádce, která taky operuje s neuvěřitelnými elementy, ale přesto dokáže působit pravdivě, protože její příběh má univerzálnější přesah, ten lidský rozměr.

Přese všechny těžké, tvrdé i děsivé hrdinovy životní zkušenosti (ať už jde o oslepovače dětí, nebo postupnou ztrátu bratra), které jsou tu předvedeny velmi realisticky, z filmu sálá také teplo a optimismus. Přese všechno je Džamal, který se od jiných lidí odlišuje snad jen přímostí a v tom nejlepším smyslu slova jednoduchostí, odhodlaný jít dál vstříc čemukoliv, co ho v životě potká, a nevzdává se svých nadějí. A ono štěstí, stejně jako smutek, přichází v těch nejnečekanějších chvílích.

Jak už jsem naznačila, film má spád a drží diváka přikovaného k sedačce. Tohle tempo je dáno jednak častým cestováním a měněním prostředí, jelikož bratři se snaží utéct před chudobou všelijak, jednak dynamickými střihy a v neposlední řadě k němu přispívá i hudba. Rytmická směsice hip hopu a tradičních bollywoodských melodií, skvěle evokující uspěchaný pulzující život, ve velkoměstě je dílem skladatele A.R. Rahmana a zpěvačky, která si říká M.I.A., a stává se plnohodnotným vypravěčským prostředkem. Hudba děj na plátně pouze nedoplňuje, ale doslova s ním souzní. Podobně intenzivně je moderní hudba využita například také ve Valčíku s Bašírem nebo ve zmiňovaném Městě bohů.

Tento snímek, mimochodem letošní oscarový kandidát, potěší v kině všechny, kteří si filmy umí hlavně užívat. Je v něm všechno : humor, láska, napětí, překážky, tragické i šťastné osudy. Divácký zážitek je o to silnější, o co víc jsme ochotni dát se okouzlovat, bavit a překvapovat, nechat všednost za dveřmi sálu a podívat se na příběh v podstatě známý, ale přece o tolik jiný.

100%

Režie: Danny Boyle
Scénář : Simon Beaufoy podle románu Vikase Swarupa
Hrají: Dev Patel (Džamal Malik), Freida Pinto (Latika), Madhur Mittal (Salim Malik), Ayush Mahesh Khedekar (malý Džamal), Azharuddin Mohammed Ismail (malý Salim), Rubiana Ali (malá Latika), Tanay Chheda (prostřední Džamal), Ashutosh Lobo Gajiwala (prostřední Salim), Tanvi Ganesh Lonkar (prostřední Latika), Anil Kapoor (moderátor Prem Kumar)
Velká Británie, 120 minut