Přiznám se, že Maxe Paynea jsem hrál jen jako střílečku, tzn. příběh jsem nesledoval, jen jsem zpomaleně zabíjel lidi. To samé jsem čekal i od filmu. John Moore na tom byl evidentně úplně opačně.
    Film začíná ještě celkem stylově. Podíváme se do temné kanceláře titulního hrdiny (Mark Wahlberg). Protože se ještě nevyrovnal se smrtí manželky, hledá vrahy, kde se dá, a trochu mu to leze na mozek. A ještě jedna scéna v metru, která začíná typicky herně, Max stojí nesmyslně zády ke zdi ve vestibulu metra a rozejde se směrem k partě zfetovaných a určitě ozbrojených trosek. Čekáte akci. A ta naštěstí přijde. No vlastně se jen rozstřelí pár zámků velkorážným revolverem, ale i to stačí. Vzhledem ke zbytku filmu teda určitě.
    Následuje totiž asi padesát minut očekávání a zklamání. Už už to vypadá, že se začne něco dít a najednou scéna skončí. Skoro to vypadá, jakoby někdo vzal nůžky a všechno akčnější vystříhal. Max se třeba zavře v kanclu zavražděného kolegy. Maxe pochopitelně všichni policajti nesnáší a začnou se dobývat dovnitř. Max je ozbrojen a policajti taky.  A hádejte co se stane, až švestky rozrazí dveře? Nikdo tam není.
    Nebo Payne potká ještě na začátku filmu obrovského namakaného týpka. Setkají se v baru a oba na sebe dost naštvaně hladí. Max vypadá, že brzy sáhne po zbrani. V tom přijde Olga Kurylenko a Maxe si odvede.
    A takhle to je celou první hodinu. Ani detektivní pátrání nestojí za nic. Při sledování jsem měl pocit, že John Moore ze mě dělá debila a zároveň po mě chce, abych do detailů znal hru. To, že mu manželku zavraždili, pochopím už po první zmínce. Proč to tam musí být řečeno šestkrát, přičemž třikrát uvidíme ten samý pokoj s tou samou mrtvolou. A proč je ve filmu tolik postav, když se dobrá polovina ukáže jako zbytečná (např. výše zmíněný namakanec)?
    A když už znáte hru dokonale a neustálé opakování scén vám nevadí, znechutí vás logické chyby. Asi pět členů zásahovky někdo rozstřílí dávkou ze samopalu zpoza rohu (kam nevidíme), načež vyjde Max a drsně nabije brokovnici. Max se schová ve skladu z drogami, vtrhnou do něj dva gangsteři a než aby ho hledali, radši všechny drogy rozstřílí. Max v moc hezky udělaném bullet-timeu skočí pozadu žabku, dvakrát vystřelí z brokovnice, přičemž první výstřel zmizí (!), zatímco gangster, na kterého pálil, nestříli na něj, ale na místo asi čtyři metry mimo.
Pokud máte ještě zbytky naděje a těšíte se, že alespoň něco ze hry zůstalo ve filmu zachováno, znovu vás zklamu. Max střílí obouruč jen v jednom záběru. Sice hezkém, ale pořád je to jeden záběr.
Ale abych jen nehaněl. Vizuálně je Max Payne skoro až nádherný. Hodně to připomíná 300, jen v moderním hávu.  Ale co s tím, když je film tak strašně prázdný a hlavně nudný? Podívejte se radši jen na obrázky.
    Ještě bych rád vypíchnul dvě věci. První jsou závěrečné titulky. Pořád tam totiž střílí zbraně v bullet-timeu a je to paradoxně to nejakčnější, co ve filmu uvidíte. Druhá je Chris O´Donnell. Vůbec jsem nevěděl, že tam hraje a až v titulcích jsem si uvědomil, že ten tlustej a škaredej (pochybuji, že měl make-up) posluhovač záporáka je on. Docela skok od hezounka, po kterém holky letěly…
    Max Payne se mi zkrátka nelíbil. Nebylo to až tak strašné, abych hodnotil podprůměrně, ale mrtovlná akce, která se objeví až po hodině a je navíc naprosto nekrvavá, zbytečné postavy a naprosto nefungující detektivní část… Ne, víc jak 55% dát nemůžu.

Režie: John Moore
Hrají: Mark Wahlberg, Mila Kunis, Beau Bridges,  Ludacris, Donal Logue, Chris O’Donnell, Ted Atherton, Amaury Nolasco, Nelly Furtado, Conrad Pla, Stephen R. Hart, Brea Grant, Olga Kurylenko, Jamie Hector
USA, 2008, 100 min