CZ premiéra: 30. 7. 2009

Mary a Max jsou dva looseři, kteří se navzdory značnému věkovému rozdílu a tomu, že žijí každý na opačné straně zeměkoule, stanou přáteli.

Všechno začalo tak, že Mary (8 let, mateřské znaménko barvy hovínka na čele, bydliště: Austrálie) chtěla vědět, jestli se v Americe děti také rodí z půllitru piva. Mrkla se do Zlatých stránek a vybrala si Maxe (44 let, autista, bydliště: USA, New York). A tak započala jedna mezinárodní mezigenerační korespondence.

Dvě věci očarují hned na začátku: Originální plastelínová animace a způsob vyprávění, který nám dopřává spoustu detailů a odboček. Ty nám dohromady dávají komplexní pohled na dva obyčejné lidi, přičemž se stále balancuje na hranici černého humoru a smutné reality.

Čímž se dostávám k veledůležité informaci: Rozhodně nejde o film pro děti! Ponořen do šedých a hnědých odstínů, dotýká se snímek Mary a Max věcí jako je samota, alkoholismus, netolerance a neporozumění. Je až s podivem, jak skvěle se tato palčivá témata podařilo skloubit s jemným smyslem pro humor, který sice částečně rozptyluje tíživou atmosféru, ale zároveň nic nezlehčuje.

Mikrosvěty Mary a Maxe jsou zkoumány bez předsudků a s citem. Postava Maxe byla inspirována režisérovým přítelem, který trpí Aspergerovým syndromem (druh autismu). Kromě velice stylizované animace je tedy kladen důraz také na reálné základy a pečlivě odpozorované detaily.

Mary a Max je přes svou zdánlivou pochmurnost film moc příjemný, protože je plný tolerance a pochopení, aniž by to hlasitě vykřikoval do světa. Plných 100% nedávám pouze kvůli chvílemi trochu zdlouhavé části někdy v poslední třetině snímku. I když… na tenhle malý nedostatek jsem zapomněla téměř už při závěrečných titulcích.

Autor: Tereza Domínová

80 %

Režie: Adam Elliot
Hlasy propůjčili: Toni Collette, Philip Seymour Hoffman, Eric Bana, Barry Humphries
Austrálie, 2008, 92 min