Líbáš jako ďábel – Chaos v Maroku – recenze

CZ Premiéra: 17.5.2012

Film Líbáš jako ďábel je pokračováním komedie Líbáš jako Bůh z roku 2009. V obou případech je za námět, scénář i režii zodpovědná Marie Poledňáková. Úvodem je třeba říct, že se naštěstí nejedná o takový fyzický a psychický teror, jakým bylo Jak se krotí krokodýli. Stále jde ale o podprůměr, který nedosahuje ani na svého už tak dost nepodařeného předchůdce.

Film trpí v podstatě těmi samými nedostatky, jako Líbáš jako Bůh, ale tentokrát jsou mnohem markantnější. Ani na okamžik není jasné, proč se některé postavy chovají tak, jak se chovají, jejich motivace je neznámá a jednotlivým scénám chybí souslednost a logické souvislosti. Zmatek nad zmatek. Děj postrádá vysvětlující pasáže a naopak v něm přebývají celé samostatné dějové linie, které nemají s hlavním příběhem vůbec nic společného.

Postavy se od posledně moc nezměnily. Helena (Kamila Magálová), bývalá manželka spisovatele Karla (Jiří Bartoška) randí s Františkem (Oldřich Kaiser), čerstvě rozvedeným s Bohunkou (Eva Holubová). Někdy v třetině filmu (do té doby se nic závažného nestane) se Helena s Františkem rozhodnou odjet na romantickou dovolenou do Maroka. Ta by se možná i docela vyvedla, kdyby jim ji nenarušil Karel, který má tou dobou čirou náhodou v Maroku golfový turnaj, a Bohunka, která měla v plánu dovézt svému ex-manželovi nějaké peníze, protože mu s Helenou někdo ukradl kufry, ale je na cestě přepadena zlými Araby, kteří za ni požadují výkupné.

Jako by toho nebylo málo, tak už tak dost zmatená dějová linie je náhodně prostříhávána s příběhem Heleniny sestry Kristýny (Nela Boudová), která by ráda sbalila nějakého chlapa a seznámí se za tímto účelem s Láďou (Jiří Langmajer). Ten jí neřekne celou pravdu o svých úmyslech, což Kristýnu naštve, ale protože si uvědomí, že ona také nebyla zcela upřímná, tak mu zas odpustí a skončí to happy endem. Tato banální historka nemá absolutně co do činění s událostmi v Maroku, a kdyby ve filmu nebyla, bylo by to jen ku prospěchu věci.

Ty události v Maroku (natáčelo se opravdu tam) ale také nedávají smysl. Především je podivná postava Bartoškova Karla. Celá jeho úloha ve filmu spočívá v tom, že otravuje život ostatním postavám a dělá jim křena. Vždy, když se u nějakého páru schyluje k intimnostem, tak se objeví na scéně se slovy: „Zapomněl jsem si vzít knížku.“ nebo „Přišel jsem si pro nabíječku.“ Vrcholem pak je, že poté, co navštíví Helenu s Františkem v Maroku, tak s nimi bez optání začne bydlet ve stejném pokoji. A oni na to nic neřeknou. Jen tak spolu nezávazně laškují a větším konfliktům se vyhýbají. Další problém tkví v tom, jak je ve filmu manipulováno s poměrně velkými peněžními částkami. František žádá Bohunku o pár peněz a ta za ním jede do Maroka s deseti tisíci euro v kabelce, což je v přepočtu zhruba čtvrt milionu korun. Celkem slušné kapesné na dovolenou. Kde je jako vzala? František si pak vzpomene, že umí hrát na piáno a začne hrát v nějaké restauraci (mimochodem, slavnou píseň z filmu Casablanca) a hosté mu pak házejí peníze. Což by bylo v pořádku, kdyby se nejednalo o částky v řádu stovek eur. To mi nikdo neřekl, že se dá v Maroku takhle vydělávat. Hned tam jedu.

Podobných podivností se ale ve filmu dá najít opravdu hromada (možná několik hromad) a jejich vyjmenováváním by se dala popsat knížka delší, než je předloha k Líbáš jako ďábel. Snažit se film pochopit a porozumět jeho ději a jeho hrdinům je naprosto zbytečné. Omlouvání toho typu, že to je přeci oddechová komedie, takže nelogičnosti se odpouštějí, je bezpředmětné. I oddechové komedie totiž musejí mít alespoň nějakou nejzákladnější vnitřní logiku, aby šly pochopit vztahy mezi postavami a návaznost jednotlivých scén a dialogů. Což v případě Líbáš jako ďábel nelze.

Už v tom slově komedie je háček. Snímek totiž bohužel není moc vtipný, protože nevytváří dostatečně mnoho komických situací. Drtivá většina vtipů spočívá v primitivním humoru (Kaiserovi vycákne na tvář pěna, Kaiser spadne z kola, někdo spadne ze žebříku…) a z několika o něco sofistikovanějších gagů, které jsme však viděli už mnohokrát jinde a mnohdy i lépe. Najdou se i světlé výjimky (např. když Holubová dovádí arabského lupiče k šílenství), ty jsou ale zas málokdy rozvedené, i když by si to zasloužily. Přesto se dá na několika místech docela dobře zasmát, a to dokonce na místech, kde to tak bylo zamýšleno.

V poslední půlhodině je patrná snaha o přesah do několika různých jiných žánrů. Opravdu jde ale pouze jen o snahu. Například vytváření akční zápletky, kdy se schyluje k přestřelce uprostřed pouště, se totiž ve své nesmyslnosti a nekomplexnosti dokonale míjí účinkem. Následující bláznivá honička v nočních uličkách připomíná nepochopitelný mišmaš, kdy není úplně jasné, kdo honí koho a proč. Nazývat kvůli tomu film akčním je směšné.

V médiích se dočtete, že ve filmu mimo jiné hrají i Tereza Kostková, Petr Nárožný, Roman Vojtek a Martha Issová. Tereza Kostková má z nich ze všech se svými pěti větami největší roli. Ostatní jsou camea.

K dobru filmu se dá přičíst profesionální zvládnutí technických kategorií jako je hudba, kamera, osvětlení, atd. To vše ale ještě umocňuje ten fakt, že scénář (resp. to, co z něj zbylo) rozhodně není dobrý, a bez ohledu na kvalitu obsazených herců je jasné, že toho ze svých špatně napsaných postav asi ani moc vymáčknout nemohli. A nevymáčkli.

Výsledek se ale naštěstí dá přežít. Když už nic jiného, tak je rozhodně lepší než Jak se krotí krokodýli. Ale jen díky tomu, že v Líbáš jako ďábel nejsou dva tucty otravných dětí.

 

Hodnoceni: 30%

Režie: Marie Poledňáková
Hraji: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Roman Vojtek, Martha Issová, Milan Šteindler, Jiří Langmajer, Petr Nárožný, Tereza Kostková, Nela Boudová
Česko, 2012, 113 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *