Kůže, kterou nosím (La Piel que habito) – Art a perverze – recenze

CZ Premiéra: 08.09.2011

Robert je plastickým chirurgem, jenž po dvanácti letech od manželčiny smrti v plamenech vybuchlého auta vytvořil odolný typ kůže, kterým by býval svou ženu zachránil. Při její výrobě použil nelegální biologické postupy, testy proto provádí na mladé pacientce, kterou drží v izolaci v zamčeném pokoji svého sídla. Udržuje s ní sexuální poměr, vést normální život jí ale zakazuje. Kromě něj a několika zaměstnanců do blízkosti této dívky nikdo nesmí, pak ji ale znásilní syn jedné hospodyně. Robert mu jeho drzost oplácí výstřelem do hrudi. Tu noc se mu začnou vracet vzpomínky na doby dávno minulé a divák má šanci shlédnout jedinečný a originální příběh pomsty, plný osobních dramat a tragédií, ze kterého naskakuje husí kůže.

Ačkoli španělský režisér Pedro Almodóvar proslul snímky, kde byly hlavními hrdinkami ženy a jeho filmy se obecně zabývaly ženskými principy, v tomto příběhu jde především o mužské smýšlení. Výborný Antonio Banderas je v roli vnitřními démony sžíraného Roberta necitelným despotou, jemuž přísně vědecká mysl zabraňuje projevovat city, nic mu není svaté a poprvé s ním výrazně pohne až tragická smrt dcery. Alespoň z počátku z něj budete mít takovýto dojem. Pak ale přijde na řadu strhující pointa, vysvětlující mnohé záhady a nabízející odpovědi na otázky položené v první třetině filmu, jako kdo je ta tajemná dívka v uzamčeném pokoji. Z Roberta se stane přízrak živený touhou po pomstě, s čímž souvisí i finální rozuzlení tak mrazivé, že ho nic z dosavadní Almodóvarovy filmografie nemá šanci překonat.

S Antoniem Banderasem spolupracoval Almodóvar už nesčetněkrát a svěřit mu roli Roberta byla trefa do černého. Drsné rysy v obličeji a výraz ukrývající bolestné ztráty i kruté choutky mu dodávají charisma člověka, kterého byste potkat vážně nechtěli. Opakem mu je žena držená pod zámkem a neustálým dohledem kamer, žena s kůží tak jemnou, že ji pořeže i jemný papír. Tu bravurně zahrála Elena Anaya, která se svlékla už v erotickém dramatu Pokoj v Římě a s Almodóvarem se seznámila při natáčení dramatu Mluv s ní, kde ji obsadil do vedlejší role. Dále uvidíte Marisu Paredes a Blancu Suárez. Další mužskou roli mladého motorkáře, jenž zdánlivě nemá s dějem nic společného, ztvárnil naprosto přesvědčivě Fernando Cayo.

Těžko přesně určit žánr filmu. Thriller, (melo)drama a revenge film v jednom. V souvislosti s ním jsem si vzpomněl i na uměleckou zvrhlost maďarského původu, a sice na Taxidermii. Dojem z překonávání nějakého tabu ale rychle zmizí a někteří možná odhalí pointu předčasně, ostatně snímek k ní po celou dobu směřuje a kromě ní, zručné režie a hereckých výkonů už nic jiného nenabídne. Naturalistické vyznění ale film nezapře. Almodóvar se navíc nebojí explicitních sexuálních záběrů, ať už se jedná o postelové scény nebo častější znásilnění. Kůže, kterou nosím je filmem pro náročného diváka, jedná se o snímek komplikovaný a násilný, přesto však i brilantní, inteligentní, odvážný a vskutku originální.

 

Hodnoceni: 80%

Režie: Pedro Almodóvar
Hraji: Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes, Blanca Suárez, Fernando Cayo, Bárbara Lennie, Eduard Fernández, José Luis Gómez, Isabel Blanco
Španělsko, 2011, 118 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *