CZ Premiéra: 19.4.2012

Klasický román francouzského spisovatele Pergauda Louise se dočkal několika adaptací, přičemž nejstarší francouzská je z roku 1936 a nejznámější z roku 1962. V devadesátých letech vznikla méně úspěšná a méně kvalitní britsko-francouzská verze a nyní se čeká i na americký remake. A Francouzi to po letech zkoušejí znovu.

Snímek natočil Christophe Barratier (Paříž 36, Slavíci v kleci), obsadil do něj své oblíbené herce a vtiskl mu líbivou vizuální tvář podobnou svým předchozím filmům. Podobně stylizoval i postavy a život ve dvou vesnicích, ve kterých se děj, zasazený po vzoru verze z šedesátých let do období druhé světové války (na rozdíl od knihy), odehrává.

Jde o to, že ve vesnicích Longeverne a Velrans žijí dvě party kluků, kteří spolu vedou neustálé spory a zápolí společně v lítých bitkách, zatímco jejich otcové jsou v sousedním Německu ve skutečné válce, nebo jsou válkou zainteresovaní nějak jinak. Longverňáci (ti hodní, hlavní hrdinové, vedení Lebracem) bojují s Velraňáky (ti zlí a zákeřní, vedení L’Aztecem) o hrdost a o čest, přičemž jednou, když se jedněm z nich podaří zajmout rukojmí a připravit ho o všechny knoflíky z oblečení, se do hry dostává i další faktor – válečná kořist v podobě knoflíků. Tyto války, probíhající většinou tak, že se obě skupiny střetnou v lese nebo na louce, kde se mlátí klacky nebo dřevěnými meči a chlapecky se perou tak dlouho, dokud jedna strana neuteče, se prolínají společně s románkem hlavního hrdiny Lebraca a dívky Violette a s osudy několika dalších obyvatel vesnic ve vedlejších rolích.

Především se velice vydařil casting. Chlapci z obou stran jsou vybraní obzvlášť dobře, takže zatímco Longverňáci jsou sympatičtí kluci s různými osobnostmi (jejich vztahy připomínají Poláčkovo Bylo nás pět), tak Velraňáci představují abstraktního nepřítele s výrazným vůdcem. Zrcadlit ve filmu podobu skutečné války byl evidentně tvůrčí záměr. Druhá světová jinak ve filmu nemá nijak velké opodstatnění a děj se sice odehrává na jejím pozadí, my ji ale vnímáme jen skrze scénu, kdy jsou třeba z vesnice odváženi židovští občané, jinak vůbec. Kvalitní obsazení se týká i dospělých rolí, některé herce si budete pravděpodobně pamatovat nejen z předchozích Barratierových filmů, ale třeba i z Mikulášových patálií. Herecké výkony jsou dobré, děti naštěstí nejsou křečovité a protivné a dospělí nejsou karikatury.

Ve filmu je pár až bizarních scének, které vypadají zajímavě a originálně. Např. když jsou kluci se svým učitelem na výstavě antického umění, kde se dovědí o tom, že Řekové bojovali nazí, tak následně v rámci vlastní taktiky přepadnou Velraňáky v lese odění jen do dek. Ještě výraznější a zajímavější je pasáž, kdy jeden z menších chlapců proleze otvorem ve zdi do cizího sklepa, kde ho načapá majitel, a místo toho, aby ho podezíral z krádeže, tak do něj začne lít kořalku, protože je opilý a plete si klučinu s duchem svého kamaráda, padlého ve válce, přičemž scéna vrcholí pochodováním po noční ulici a falešným hraním na trubku. Škoda, že takových originálních motivů není ve filmu víc.

Přesto, že Knoflíková válka je dobře natočená a dobře zahraná, tak má pár slabých míst, kdy se děti chovají jako až moc velká paka, nebo je nějaká dějová linka vyřízená až příliš rychle. Nebo obojí. Dokud se třeba kluci mlátí v lese, tak je vše ok, ale podpálit lesní bunkr v době, kdy jsou všechny děti uvnitř, to už je docela silné kafe. A (skoro) nikdo za to navíc není potrestaný. A na to, že nejen bunkr, ale i zásoby jídla nakradeného z domácích spíží a sbírka uřezaných knoflíků lehnou popelem, se Longverňáci s pachateli udobří až moc narychlo. Podivná je i postava učitele. Většinu filmu působí jako inteligentní dobrák, kterého těší děti vzdělávat, pak ale, když je mu položen dotaz, kdo to byl Pythagoras, tak odvětí, ať se dotyčný neptá, protože to není v osnovách. Zajímavý moment nastane v závěru, kdy musí téměř všichni táhnout za jeden provaz, aby stihli ukrýt židovskou hrdinku, přičemž nacistická patrola je vypráskána z vesnice, aniž by se kdokoli z vesničanů obával případné německé pomsty. Zvláštní.

Na filmu pracovali dohromady čtyři scénáristé a je to vidět. Občasné mezery v logice postav nebo děje (pateticky čtený dopis z války od tatínka si tvůrci mohli odpustit) ale nahrazují pěkné obrázky a režisérská zručnost. Mimo pár drobností se jedná o kvalitní kousek nejen pro odrostlejší děti.