CZ premiéra: 15. 10. 2009

Dobrý večer, milé děti. Dnes si povíme pohádku o tom, jak se starý mytický příběh, v podstatě národní poklad, zmrviti dá. Tak se pohodlně usaďte a pěkně poslouchejte, ať se poučíte, a takovéto hovadiny v budoucnu neděláte.

Žil byl jeden Američan německého a českého původu, který se rozhodl filmově zpacovat jeden ze základních příběhů, vážících se k Čechám, mýtus o kněžně Libuši. Na tento nápad ho údajně přivedla jakás filmová investorka, která v onom příběhu zřejmě viděla feministické podobenství o tom, jak moudré ženy ztratily vládu kvůli hrabivým mužům.

I rozjeli se tedy režisérští poslové, aby našli vhodné spoluracovníky, kteří by jim pomohli přetavit nápad ve výsledný snímek. A dospěli k dosti podivným výsledkům. Scénáristu vybrali v Anglii (a to prý schválně) a představitele klíčových rolí ze všech možných koutů východní Evropy.

Bylo rozhodnuto, že film se bude natáčet v angličtině, aby měl lepší možnost dostat se na mezinárodní trh, proto v něm nebudou hrát čeští herci. Záhadou však zůstává, proč se rolí ujali lidé, jejichž angličtina trhá uši (nemluvě o jejich nekvalitách hereckých).

Představitelka hlavní role, divným jménem Winter Ave Zoli zvoucí, neumí ani anglicky ani česky, krom toho neumí ani hrát. Umí se akorát projíždět na koni a mít většinu filmu pohled napůl nepřítomného plachého zvířátka. Csaba Lucas v roli Přemysla je docela hezký chlap, nicméně to ani zdaleka nevyváží jeho celkovou dřevěnost. Ten má zas většinu filmu pohled zarputilý. Ale nejhůř dopadla Vlasta, ze které se vinou Chorvatky Ley Mornar a pitomého scénáře stala divná, zdegenerovaná lesbička. Pro všechny herce zde platí, že jejich ,,výkony“ působí křečovitě, nuceně a zmateně, jakoby ani sami nevěděli, co se od nich chce, a snažili se každou scénu tak nějak přečkat.

A dostáváme se ke klíčové části našeho vypravování, k popisu toho, jak byl libušínský mýtus výsledně znásilněn. O Vlastě se zmiňuji výše, ale ani ostatní postavy nedopadly o moc lépe. Přemysl je sexuchtivý maniak, který nejdříve spí s Libuší, pak když Libuše nemá čas, tak chvíli klátí Vlastu, a když ho Libuše chce zpátky, tak dělá drahoty, aby její nabídku nakonec přijal a posléze jako král osouložil jakoukoli ženu v dosahu. Jeho chování, stejně jako chování ostatních postav, postrádá jakoukoli vnitřní logiku. Nejdřív vidíme prostého oráče, který je v podstatě šťastný a vůbec netouží po moci, naopak se tváří, že je nad tyhle věci povznesený. Pak si začne s královnou a když ta pro státní záležitosti nemá čas, tak se urazí, protože Libuše se podle něj příliš změnila. Když se dostaví Líbini poslové, tak nejdřív odmítá, pak se tedy uráčí s nimi odjet a nasednout na trůn. Načež ihned začne terorizovat obyvatelstvo, zavede daně a podobné věci. Vrcholem nesmyslnosti je pak jeden dialog mezi Libuší a již králem Přemyslem, kdy on jí nejdříve vyčítá, že mezi nimi už věci nejsou, jak bývaly, aby jí po pár minutách oznámil, že věci už nebudou takové, jaké byly. Člověk má pocit, že si to po sobě scénárista ani nepřečetl.

Zkrátka, milé děti, kromě toho že je to blbě napsané a zahrané, je to i blbě natočené. Takzvané bojové scény jsou k smíchu, pohled na nešiky lopotící se s meči jinou možnost nedává. A takzvané davové scény se sestávají z maximálně deseti lidí, kteří si občas něco váhavě zakřičí. V zásadní scéně, kdy lid rozhodne, že chce krále, je i s Libuší a Tetou zhruba sedm lidí. Pět chlapů prostě začne vyřvávat, že chce krále a kněžna se z toho může zbláznit. A pompézní hudba, skládaná jak pro velkofilm, která se sem vůbec nehodí, jen podtrhuje celkovou trapnost tohoto snímku.

A jaké z toho plyne ponaučení? Milé dívky a chlapci, nechoďte na to, pokud netrpíte nějakou speciální formou masochismu. Sto šedesát korun se dá utratit lépe. Zazvonil konec a naší pohádky je konec.

20%

Režie: Constantin Werner
Scénář: Lance Daly a Constantin Werner
Hrají: Winter Ave Zoli (Libuše), Csaba Lucas (Přemysl), Lea Mornar (Vlasta), Vera Filatova (Teta), Veronika Bellová (Kazi), Pavel Kříž (Domaslav), Marek Vašut (Vršovec), Ivo Novák (Krok)
USA/Česká republika