Kletba z temnot (The Possession) – Horor podle šablony – recenze

CZ Premiéra: 4.10.2012

Americký horor dánského režiséra Oleho Bornedala (Tak trochu jiná love story, Hlídač mrtvých) vypráví o zhruba jedenáctileté holčičce, kterou posedne zlý démon Dybbuk. Mám takové tušení, že už ve filmu Nenarození z roku 2009 se museli vypořádat s démonem tohoto jména. Nyní ho tu máme znovu.

Souběžně s nastíněním děje vás asi napadlo, že ona holčička bude mít pravděpodobně problematické vztahy s rodinou (rodiče se rozvedli, matka má nového přítele, otec je pochmurný a ve starší náctileté sestře oporu hledat nelze), že její posednutí zřejmě způsobí nějaký záhadný předmět (v tomto případě tajemná dřevěná skříňka s hebrejskými nápisy), že ta posedlost se bude nějak netradičně projevovat (zde např. vykašláváním můr), a že celý film završí napínavá scéna vymítání. Pokud si vymítačský horor představujete takto, tak na Kletbu z temnot už nemusíte chodit – vypadá totiž přesně takto.

Režisér Ole Bornedal prostě vzal všechny možné hororové prvky a nahrnul je do nepříliš fungujícího celku. Dojde na pár digitálních triků, obličeje duchů, emo holčičku houpající se na rozvrzané houpačce, lezení po stropě, měnění hlasu (neplést s mutováním), i na nepřirozené kroucení tělem. Každý z těchto elementů přitom svým způsobem funguje slušně, přestože jste je všechny viděli už stokrát v jiných hororech. Bohužel ale nezakryjí mizerný a neoriginální příběh doprovázený špatným scénářem.

Každou chvíli je totiž na plátně rozehrán nějaký zajímavý motiv, který ale okamžitě vyšumí a pak se o něm už nikdo nezmíní. Hlavní hrdina chrání své dcery ve svém novém domě před zlodějem, ze kterého se posléze vyklube obyčejný mýval. Tato scéna nemá se zbytkem filmu vůbec nic společného, dokonce v ní ani toho mývala neuvidíte. Pak si mladší ze sester nasadí starožitný prsten, po kterém jí začne modrat ruka. Nikdo se jí ani jednou nezeptá, po čem jí modrá ruka, nebo kde vzala ten prsten. Nebo třeba onen nový přítel matky obou dívek. Někdy ve dvou třetinách filmu se ta posedlá na něj ošklivě podívá a jemu nato začne téct krev z pusy a vypadají mu zuby, načež je pro něj zavolána sanitka. Už se ale nedovíme, jak to s ním dopadlo. Zemřel? Zůstal v nemocnici? Odjel se zděšením z města?  Takových příkladů se dá ve filmu najít ještě víc.

V jeden moment se zdá, že ústředním motivem bude snaha matky házet vinu za dceřino divné chování na jejího otce – to on jí přece tu skříňku koupil a vina za rozpad manželství také padá na jeho hlavu. Tato slibná a alespoň na první dojem originální linie se ale nedočká žádného vývoje a místo ní se tvůrci snaží svůj film jakžtakž dokopat ke konci. Začátek a následná expozice je až příliš zdlouhavá, závěr zas uspěchaný a nedostatečně vytěžený. Mnohé scény působí trochu jako nezáměrná parodie (např. pasáž s univerzitním profesorem). Výsledný dojem tak zachraňuje akorát chvílemi slušně působivá atmosféra a to, že herci nejsou špatní. Rodiče hrají Jeffrey Dean Morgan a Kyra Sedgwick a obě dvě mladé herečky coby jejich dcery jsou až nadprůměrně dobré. Bohužel však v podprůměrném filmu.

 

Hodnocení: 40%

Režie: Ole Bornedal
Hraji: Kyra Sedgwick, Jeffrey Dean Morgan, Grant Show, Quinn Lord, Agam Darshi, Amanda Dyar, Natasha Calis, John Cassini
USA, 2012, 92 min

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *