CZ Premiéra: 4.10.2012

Hlavní idea animovaného filmu Hotel Transylvánie je zajímavá – strašidla a monstra všeho druhu od duchů přes vlkodlaky až po upíry se ve skutečnosti hrozně bojí lidí, protože kdykoli se objeví, tak lidé začnou ječet, popadnou vidle (ještě v tom lepším případě) a chtějí je zabít. Z toho důvodu tyto příšery systematicky vyhledávají klid a mír v odlehlých končinách, kde mají od lidí pokoj. A nejlepším takovým místem na světě je luxusní hotel hraběte Drákuly, který ho postavil mimo jiné proto, aby ochránil svou upírskou dcerku.

Tato myšlenka o existenci rozlehlého zámku obklopeného hustým lesem a hřbitovem nemrtvých, kam se shlukují strašidla z celého světa kvůli odpočinku a relaxaci, je super. Ve filmu je přinejmenším několik desítek nejrůznějších potvůrek a monster, každé z nich má úžasnou osobnost a pravděpodobně i originální zázemí, a já bych hrozně rád viděl o každém z nich dvacetiminutovou epizodu animovaného seriálu, klidně i od tvůrců tohoto filmu. Tvůrčí tým v čele s režisérem ruského původu totiž nešetří imaginací a vtipem, takže mnoho gagů je opravdu skvěle vypointovaných a humorné scénky fungují až překvapivě dobře, mnohem lépe než v nedávném a podobně laděném Norman a duchové. Ani moc nevadí, že jsou mnohdy okoukané od Shreka. Přesto by jich však mohlo být ještě o dost víc, vzhledem k bohatosti námětu totiž působí přese všechno poměrně nevytěženě. Je ale věčná škoda, že všechny ty skvělé postavičky a mnohé vtípky jsou jen ozdobami na tom nejprovařenějším a nejpředvídatelnějším příběhu, před nímž i slovo klišé působí jako závan originality.

Samozřejmě je hned ze začátku nastíněn problematický vztah mezi dcerou a ovdovělým otcem, který se o své dítě přehnaně bojí, a když jí má v den jejích 118. narozenin konečně dovolit opustit hotel a vydat se poznávat svět, hraje na ni lživé divadélko, kterého pak později lituje, když se vše provalí. Do tohoto ohraného schématu je zakomponována ještě jedna (mnohem ohranější) linie, kdy se v hotelu, kam ještě nikdy lidská noha nevkročila, objeví zčistajasna americký mladík, do kterého se Drákulova dcera zamiluje. A místo toho, aby ho Drákula jednoduše odčaroval na druhou stranu zeměkoule a vymazal mu paměť, tak ho přestrojí za Frankensteinova bratrance a ze všech sil se snaží zabránit tomu, aby ostatní strašidla poznala, že v budově je člověk.

Režisér Genndy Tartakovsky se proslavil televizními seriály, kde používal 2D animaci (kromě těch, které běžely třeba na Cartoon Network pracoval např. i na Star Wars: Clone Wars a jeho úžasně drsný a sprostý seriál Korgoth of Barbaria se dodnes dočkal pouze pilotní epizody). Toto je jeho první 3D animovaný film a výsledek nevypadá špatně. S pixarovkami se samozřejmě měřit nemůže, animace připomíná stylem spíš Já, padouch. Jediný (a zásadní) problém tak představuje scénář, který je hloupý, okoukaný a mnohdy i nelogický (jak je možné, že se Drákula nevyzná ve svém vlastním hradě?). Obě hlavní zápletky jsou nezajímavé a neinvenční a jejich průběh včetně vynuceného happy endu je na sto honů odhadnutelný. Často nedává smysl ani chování postav.

Děti se ale v každém případě bavit budou, neverbálního humoru, kdy někdo někam spadne, uprdne si, nebo dostane kopanec do rozkroku, je tu spousta. I dospělý divák si v oblasti humoru občas přijde na své, pokud ovšem přežije hrozivý český dabing, který kromě nápaditých přízvuků postaviček spolehlivě zabíjí i všechny písničky, které ve filmu jsou.