CZ Premiéra: 13.12.2012

Hobita snad není třeba představovat. Peter Jackson se neuvěřitelně proslavil natočením prstenové trilogie a nyní se dostal i k příběhu, který dobrodružstvím společenstva prstenu dějově předchází. Přestože je knižní předloha Hobita oproti Pánovi prstenů šestinová, film byl po rázném zásahu studia přeci jen rozdělen na tři části. A ta první s podtitulem Neočekávaná cesta jde konečně do kin.

Po úvodní desetiminutovce, ve které se dovíte, jak drak Šmak zabral trpasličím rodům jejich území a obral je o zlatý poklad a o srdce hory, se film posune chronologicky těsně před začátek Společenstva – Bilbo posílá Froda naproti Gandalfovi a sám se připravuje na oslavu narozenin, přičemž začíná psát svůj životní příběh o tom, jak se zúčastnil výpravy ve společnosti čaroděje a třinácti trpaslíků k osamělé hoře za účelem přemožení Šmaka a získání uzmutého domova zpět.

Největší výtkou je násilné roztržení celého eposu na tři kusy, s čímž hrubě nesouhlasím. Tento nový trend se mi nelíbí, ale nic s ním nenadělám. Knižní předloha rozhodně není tak objemná či snad obsahově naditá, aby musela být dělena na tříhodinové třetiny. Zkuste si představit, jak by to na vás působilo, kdybyste vzali Pána prstenů a každý jeho díl rozdělili na další tři a protáhli je na původní délku. Nijak vábivá představa. A Hobit tak bohužel opravdu působí. Spousta scén budí dojem, že by si zasloužila své místo spíš v bonusech na DVD, než přímo ve filmu. Řeč není jen o pár záběrech, ale o celých dlouhých (zejména dialogových) sekvencích, které film jen zbytečně prodlužují a nikam nevedou, nemluvě o jejich nefunkčnosti. Celý film se tudíž až na výjimky nezanedbatelně vleče. Pán prstenů také nebyl z hlediska tempa žádný sprinter, ale v porovnání s Hobitem alespoň pravidelně klusal. Je to, jako by Peter Jackson předem počítal s tím, že na Hobita půjdou všichni, a tak jen zopakoval to, co umí, bez špetky další inovace. Je smutné, že když se objeví povědomé epické záběry krásných novozélandských krajinek a do toho zní známá hudba Howarda Shorea, tak místo toho, abyste si vychutnávali film, jen zasněně vzpomínáte na své oblíbené scény z Pána prstenů. Hobit totiž nepřekvapivě funguje nejlépe právě tam, kde líně kopíruje prstenovou trilogii.

Přese všechna negativa (zdaleka to nejsou všechna) však film víceméně funguje (a to je hlavní), protože Peter Jackson je naštěstí skvělý režisér a je prakticky neuvěřitelné, jak dobře se na tu jím profesionálně natočenou vatu kouká. Bezchybné kostýmy a dekorace, vypiplané detaily, krásná kamera, dobří herci, sympatické postavy, atd. To, plus nějaká ta camea s kupou nostalgie navrch, dělá ze snímku vypočitatelný a s chladnou hlavou vytvořený sériový produkt, který nemusí producentům dělat starosti, a divák si za svoje peníze přijde na své. Dostane se mu totiž vytouženého pocitu, že je se svými oblíbenými hrdiny opět ve Středozemi a prochází s nimi známými lokacemi. Zavzpomíná, pobaví se a možná i dojme u příběhu, který je takovou dietní verzí Pána prstenů, s méně emocemi, bez osudové naléhavosti, velkoleposti a majestátnosti. Takže pokud vám to stačí ke štěstí…

Přitom na výsledku je hrozně znát, že by mohl být mnohem lepší, kdyby se jen chtělo. Spousta scén je úlitbou fanouškům (všechna ta provázání s Pánem prstenů jsou prakticky zbytečná) a malým dětem (děsivé špinavé kostýmy skřetů nahradily spíš komické digitální potvůrky). Akční scény se objevují sporadicky a vždy, když jde do tuhého, objeví se zčistajasna Gandalf a situaci zachrání kouzlem. Přibylo i odlehčujícího humoru a písniček. Hned dvě z nich si stihnou trpaslíci zazpívat ještě u Bilba doma. Epická fantasy se tak více blíží spíš žánru dobrodružné pohádky, což nemusí být nutně špatně, ale je to změna podstatná a vážná.

Z Hobita se tak z jednoho z nejočekávanějších filmů roku stává jen řadový velkofilm se strohým a donekonečna natahovaným dějem, který neohromí, nýbrž maximálně uspokojí. U minima scén si řeknete „wow“. Je to tím, že Jackson nastavil Pánem prstenů laťku hrozně vysoko a s Hobitem se na ni teď marně snaží dosáhnout. V porovnání s ostatní běžnou produkcí se však stále jedná o lepší nadprůměr, který v žádném případě nedosahuje kvalit Pána prstenů (v žádném ohledu), ale když už nic jiného, tak je alespoň lepší než vyloženě nudné Pevné pouto a stravitelnější než King Kong. Je příslibem, že toho pravého ořechového se po tomto vlažném rozjezdu teprve dočkáme. Takže nashledanou za rok.

P.S. Film jsem viděl ve standardní verzi s 24 snímky za sekundu (fps). Pokud se rozhodnete navštívit verzi se 48 fps, tak ta se skrývá pouze v Premiere Cinemas, stejně tak jako verze se zvukem Dolby Atmos. Klasická projekce má tu nevýhodu, že když se kamera rychleji smýkne, nebo když se před ní něco začne rychle pohybovat, tak je obraz rozostřenější a rozmazanější než obvykle. 48 fps má zas jiné nevýhody, ale ty mám jen z druhé ruky. Český dabing je snesitelný (kromě příšerně nadabovaného Gluma), akorát se touto cestou připravíte o autentické hlasy Martina Freemana (Bilbo), Iana McKellena (Gandalf), Richarda Armitageho (Thorin) a dalších. A také jsou nadabovány všechny písničky, které tak definitivně pozbyly potenciálně mrazivou a fungující atmosféru.