Nicholas Hooper je dvorním skladatelem Davida Yatese, dobré jméno si udělal ale až díky vytvoření doprovodu k Fénixově řádu, získal tak mnoho zkušeností a jeho práce na princovi dvojí krve podle toho také vypadá. Hudba k princi je rozhodně lepší než k hudba k předcházejícímu dílu. O některých Hooperových skladbách se dá říci, že jsou doslova monumentální, což ovšem neznamená, že zastiňují Johna Williamse. Zatím mu jen šlapou na paty.

Šestý filmový Harry Potter bravurně balancuje mezi temnou fantasy a jemnou romantickou komedií, na soundtracku převažuje spíše ta první část. Jistě, je tu spousta pomalejších melodií, ale jsou plné vnitřního napětí a mrazivého očekávání, že se blíží něco velkého. Jednotlivé skladby jsou na disku uspořádány tak, jak na sebe navazují v ději, přesto působí v celku velmi vyváženě, neruší se navzájem, ani spolu žánrově nesplývají.

Hooperovi k tomu přitom stačí celkem málo. Většinou si vystačí se smyčci, občas doprovázenými decentními chorály. Jen chvílemi zabrousí k jinému nástroji, třeba ke klarinetu nebo ke kytaře. Jakákoli taková změna pak působí svěže a nově. A samozřejmě nechybí typická „harrypotterovká“ melodie, jen není na soundtracku samostatně, ale je součástí jiné delší skladby.

80%

Jan Varga