Cz premiéra: 4.2. 2010

Film Bratři vznikl na základě stejnojmenného dánského filmu z roku 2004, jehož tématem byla válka a její dopad na lidskou psychiku. Režisér Jim Sheridan (In America, Ve jménu otce) zaplnil atraktivní námět samými zvučnými jmény v hlavních rolích a ve výběru herců se skutečně trefil do černého.

Sam a Tommy jsou dva bratři – Sam je inteligentní, ambiciózní mladý muž, milující manžel a vzorný rodič dvou malých holčiček. A hlavně je povoláním voják, stejně jako jeho otec. Tommy je na druhou stranu povaleč a barový rváč, který otcova kárání nebere vážně, kariérou pohrdá a život s ním hází ze strany na stranu. Zrovna se vrátil z vězení, když je letadlo jeho bratra sestřeleno nad územím Afghánistánu během vojenské mise (záběry z terénu jsou dokonale realistické, jak z válečného dokumentu). Sam je prohlášen za mrtvého, což je špatná zpráva pro celou jeho rodinu a nejvíce pro jeho manželku Grace. Tommy se poté Samovy rodiny ujme a až překvapivě rychle zaujme jeho místo. Nakonec se pro rodinu stane nepostradatelným. Počáteční deprese a truchlivé okamžiky po nějaké době ale pominou, a jakmile se věci vrátí do zaběhnutých kolejí, Grace obdrží překvapivý telefonát – Sam je naživu a na cestě domů. Pobyt v zajetí ho ale natolik poznamenal, že možná nebude schopen dál normálně žít…

Scénář je inteligentní a napínavý, ovšem jeho největším nedostatkem je, že nedokáže naplno využít moment překvapení. Nejvíce se tento fakt projevil v tom, že Samovy hrůzné zážitky ze zajetí jsou vyzrazovány souběžně se snahou jeho rodiny vrátit se do života, a to většinou v pramalé souvislosti (např. drsné mučení v zajateckém táboře je prostříháno se záběry Tommyho, jak se svými přáteli maluje kuchyň). To, že se ze Sama po návratu domů vyklube agresivní psychopat, divák vytuší hned vzápětí a prapodivné chování od něj vlastně i očekává, místo toho, aby jen v náznaku tušil, jaká tajemství v sobě Sam skrývá a z čeho pramení jeho šílenství. Stejně tak jde do háje i finální pointa, která už nikoho nepřekvapí vzhledem k tomu, že ji režisér vyzradí někde uprostřed filmu. Co se naopak povedlo vyjádřit, je Samovo neustálé podezřívání, jestli mezi Grace a Tommym k něčemu došlo. Divák ohledně této věci zůstává v blahé nevědomosti a čeká, jestli náhodou nemá režisér ještě nějaká esa v rukávu. A věřte, že má.

Největším lákadlem jsou přirozeně herecké výkony, které jsou zde tím nejlepším. Tobey Maguire je v roli Sama skvělý a jeho vizáž pohublého, zjizveného a ječícího magora s vykulenými kukadly budí strach sama o sobě. Petera Parkera byste v něm hledali skutečně marně. Naopak Jake Gyllenhaal coby Tommy předvádí poklidný herecký výkon a svoji postavu pojal jako hodného strýčka, navíc se zarostlým obličejem, což mu výtečně sedne. A do třetice – Natalie Portman v roli Grace. Hluboký smutek ze ztráty manžela z ní přímo sálá a její chování je naprosto uvěřitelné. Představuje ideál dobré manželky i starostlivé matky a ve filmu jí to moc sluší, dokonce i v plačtivých scénách. Z psychologicky náročných postav se všem zmíněným hercům podařilo vytěžit maximum a intenzita jejich výkonů se s přibývajícím časem zvyšuje. Atmosféra zároveň stoupá strmě vzhůru a těsně před koncem se stupeň napětí posune až k hranici maxima. Jakkoli jsou herci dobří, k čistému oscarovému herectví dojde právě až ve zmíněné poslední čtvrthodince, kdy se události vyhrotí do extrému. Přísahám, že tou dobou se nikdo v kinosále neodváží ani vydechnout.

V rámci dramat patří Bratři k nadprůměru, přinášejí silný emocionální zážitek a dokazují, že válka skutečně mění lidské životy. Je totiž krutá a přežít ji nemusí vždy automaticky znamenat vyhrát.

Jan Varga

80%

Režie: Jim Sheridan
Hrají: Jake Gyllenhaal, Natalie Portman, Tobey Maguire, Mare Winningham, Sam Shepard, Jenny Wade, Bailee Madison, Taylor Geare, Patrick Flueger, Carey Mulligan, Luce Rains, Clifton Collins Jr.