CZ Premiéra: 4.10.2012

Mezi filmy, které kdy produkoval Luc Besson (a v ještě horším případě jim psal scénář), byl koprodukční francouzský snímek 96 hodin s Liamem Neesonem, který se coby bývalý elitní superagent CIA Bryan Mills vydal hledat do Paříže svou dceru, kterou mu unesli albánští překupníci s prostitutkami, milým překvapením. Liam Neeson se vymanil z role ochránce židů/rytíře Jedi/homosexuálního profesora a představil se jako akční hrdina nové doby, který má styl, je cool, působí lidsky, počíná si pohotově a inteligentně v každé situaci a chová se přitom zcela uvěřitelně. Na filmu se pak kromě dobře napsaného hlavního hrdiny dala ocenit především příjemná míra realističnosti. Ta však z aktuálního pokračování s názvem 96 hodin: Odplata úplně vymizela.

Příběh je o tom, jak se pozůstalí po mrtvých Albáncích, které Bryan zabil v zájmu věci v prvním díle, rozhodnou, že dotyčného najdou a zabijí, v lepším případě zabijí poté, co mu před očima odpraví rodinu. Čirou náhodou se Bryan nachází i s bývalou manželkou a s již dospělou dcerou v Istanbulu, kde se odehrává většina děje. Je i se svou ženou zajat a boj o přežití začíná nanovo. Drobná změna spočívá v tom, že krom hlavního hrdiny se vícera akčních scén dočká i jeho dcera.

Snímek je nejlepší tam, kde se mu daří kopírovat věci z jedničky. Jeden proti všem, syrovost, hlavní hrdina je pořád celkem cool. Všechno ostatní je bohužel o několik tříd horší, v čele se scénářem, na kterém se samozřejmě podílel i zmíněný Luc Besson. Každou chvíli se ve filmu odehraje nějaká scéna, která zní sice stylově, když ji někomu vyprávíte, a ani na plátně není nijak nudná, ale bohužel je extrémně nerealistická či těžko uvěřitelná a především jde úplně proti duchu prvních 96 hodin. Příkladem budiž bizarní sekvence, kdy je Bryan uvězněn na neznámém místě někde v Istanbulu a přes telefon navádí svou dceru k tomu, aby běhala po městě a rozhazovala okolo sebe granáty, aby on mohl podle ozvěn výbuchů přibližně určit svou polohu a na toto místo ji pak navádět. Takových exemplářů tu je ale mnohem víc a zdaleka to není všechno, kvůli čemu bych scénář (nebo to, co z něj bylo realizováno ve filmu) označil za dementní. Některé jeho zkratky jsou vyloženě křečovité, divácké sympatie k Bryanovi sráží tím, že šponuje jeho dovednosti až za hranici uvěřitelnosti, a do filmu vnáší prvek do karet hrdinů hrající náhody.

Režisér se super jménem Olivier Megaton natočil Colombianu a třetího Kurýra. Výsledky jeho práce jsou víceméně rutinní a primitivní a ani tentokrát neudělal výjimku. Hlavně ze začátku buduje napětí výhradně dlouhými záběry na zlé Albánce, jak jezdí v autech, takže se nudíte. Při akčních scénách a pěstních soubojích zběsile stříhá, takže chvílemi není nic vidět. Občas si dovolí vložit do úst některé z postav drobný vtípek, případně s humorem nadnést nějakou scénu, přestože to je často až nepatřičné (hlavně v zdlouhavém úvodu a pak na konci, kdy už hrdinové mají všechna ta traumata včetně fyzických útoků a psychického teroru za sebou, vesele se tomu smějí a jedí zmrzlinu). Pokud je ve zbývajících akčních dvou třetinách filmu nějaký humor, tak je většinou nezáměrný.

Takže na jedné straně je idiotský scénář a na straně druhé sympatický hlavní hrdina. S tím, že Liam Neeson je skvělý navzdory scénáři, režii, i bandě necharismatických, mezi sebou anglicky mluvících a veskrze nezajímavých Albánců. Vyloženě nuda to ale není a nějaká závratná blbost také ne. Jen zklamání z nuzného průměru.