CZ premiéra: 27.08.2009

Uběhlo čtyřicet let od legendárního festivalu ve Woodstocku, který byl vrcholem hippies éry a na nějž dodnes s nostalgií vzpomínají všechny zastydlé květinové děti a ty současné k němu vzhlíží jako k posvátnému otci všech pozdějších uvolněných hudebních akcí. Pamětníky neustále omílanou neopakovatelnou atmosféru „tří dnů míru a hudby“ částečně zachytil Michael Wadleigh v oscarovém dokumentu z roku 1970, v hrané podobě se o to v rok výročí téhle monstr akce pokusil mistr dramat Ang Lee.

Jeho příběh vychází ze skutečných událostí a točí se okolo židovského mladíka jménem Elliot Tiber. Jako předloha posloužily dvě Tiberovy knihy – Taking Woodstock z roku 2007 a druhá s příznačným a nikoli úsporným názvem Knock on Woodstock: The Uproarious, Uncensored Story of the Woodstock Festival, the Gay Man Who Made It Happen, and How He Earned His Ticket to Freedom, kterou napsal ještě o 10 let dříve.

Takže, abychom to vzali popořádku: Elliot Tiber (Demetri Martin) je gay, přes rok žijící v tolerantním a bouřlivém New Yorku, o prázdninách ale pomáhající rodičům s vedením jejich motelu v konzervativním městečku Bethel. Aby ulehčil jejich finančním problémům, pořádá tu Elliot každoročně nejrůznější kulturní akce, snažíce se tak přilákat do nepřívětivých stěn ubytovny alespoň nějaké zákazníky. A tak když si přečte v novinách, že koncert, původně zamýšlený ve Woodstocku (název už mu poté zůstal), zakázali již na několika místech, chopí se příležitosti a nabídne organizátorům pozemky svých rodičů. Kola se začnou dávat do pohybu a z předpokládaných 50 000 návštěvníku se stane půl milionu. Kdo není na Woodstocku, jako by nebyl. A každý cítí, že právě tady, za ohlušujících zvuků Hendrixovy kytary a pod vlivem LSD, se píšou dějiny moderní, lepší Ameriky.

Elliotova životní epizoda, ve které se osvobozuje z pout zodpovědnosti za své podivínské rodiče, především despotickou, harpagonskou matku (výborná Imelda Staunton, naposledy např. Umbridgeová z Harryho Pottera), přitom není vyloženým středobodem snímku. Kulturní milník v podobě Woodstocku, ani celková dobová atmosféra neslouží jako pozadí příběhu o jednom chlapci, který „získal lístek na svobodu“. Elliotův příběh je na to sledován až moc zpovzdálí a působí tak spíš jako výpověď jedné generace, která zažila proměnu Ameriky. Na jedné straně přinesla obrovské uvolnění, na straně druhé tím ostřejší střet se zastánci konzervativních hodnot. Elliot se snaží držet někde mezi těmito dvěma protilehlými tábory, ale začíná mu být jasné, že se bude muset vydat pouze jednou cestou.

Kýžená atmosféra v Leeově filmu povětšinou funguje. Použítí děleného plátna, když se kamera prodírá řídícím stanem festivalu, dodává snímku dynamičnost a pocit kvapnosti woodstocké akce, potažmo celé doby. Roztřesené, pseudodokumentární záběry zase autentičnost. Někdy se ale bohužel sklouzává k lacinostem ve stylu velice dlouhé scény po požití LSD, kdy se s Elliotem točí celý, úžasně barevný svět… Stejně tak transvestita v podání Lieva Schreibera ve mně vyvolával značné rozpaky. Možná částečně proto, že v něm stále vidím machistického Wolverinova bratra, ale mnohem spíš kvůli tomu, že mi jako ukázka otevřenosti vůči sexuální orientaci přišel na příběh až moc naroubovaný a navíc z něj neustále vypadávala filozofická moudra, sloužící evidentně jako berlička pro to, aby se Elliot „našel“.

Přítomnost Elliotova kamaráda Billyho, který se vrátil z Vietnamu (Emile Hirsch) a nemůže se z toho vzpamatovat, je zase pochopitelná, ale křeči se nevyhne. Podobné navrátilce z hrůzných bojišť, chovajících se pomateně, už jsme viděli spousty… I když scéna, ve které se Elliot snaží přistoupit na Billyho šílenství a předstírá, že jsou stále ve Vietnamu, načež se ho Billy znechuceně zeptá, na co si to hraje, a on pokrčí rameny, že se jen „snažil vystupovat v jeho válečném flashbacku“, je kouzelná.

A to je přesně ono: Občas je Zažít Woodstock příjemná podívaná nenuceně zprostředkující atmosféru doby, ale hned v příští scéně tíhne ke křeči. Takže v konečném důsledku jde o nevyvážený snímek, který sice baví, ale zároveň nepřináší nic nového pod sluncem.

60 %

Režie: Ang Lee

Hrají: Demetri Martin, Kevin Chamberlin, Emile Hirsch, Liev Schreiber, Paul Dano, Jeffrey Dean Morgan, Eugene Levy, Katherine Waterston, Imelda Staunton, Mamie Gummer, Will Janowitz, Jonathan Groff, Louisa Krause, Dan Fogler, Kelli Garner, James Schamus, Henry Goodman

USA, 2009, 110 min