Iron Sky – Náckové z Měsíce útočí (recenze)

CZ Premiéra: 12.7.2012

Rok 1945. Ze základny v Antarktidě odstarovalo několik nacistických létajících talířů a zamířily k Měsíci. V roce 2018 přistává na Měsíci modul, v němž sedí model-černoch speciálně vybraný prezidentkou USA usilující o znovuzvolení. Nacisté ho zajmou a když u něj objeví mobilní telefon, který má tisícinásobně vyšší výkon než jejich nejlepší počítač, dojde Mundführerovi (Měsíční vůdce, Udo Kier), že by s ním mohl ovládat obrovskou válečnou loď Soumrak bohů a ovládnout Zemi.

 Jsou tady! Trvalo jim to pekelně dlouho, ale nakonec se partě zarputilých (a talentovaných) Finů podařilo přivést nacisty na naše obrazovky/plátna.

A s tím vyvstává pro recenzenta zásadní potíž. Má se dívat na Iron Sky jako na neuvěřitelně profesionálně odvedenou amatérskou práci, nebo jako na regulérní film, který konec konců poběží v kinech vedle Hollywoodských blockbusterů a českých… filmů?

A že to je zásadní rozdíl. Úderné ukázky, kterémi nás Energia Productions zásobovala snad tři roky, slíbily nacistickou invazi z odvrácené strany Měsíce. Nejprve slíbily útok létajících talířů. Pak slíbily úder vesmírných vzducholodí a “meteorblitzkrieg”.  Ale žádný z nich nedokázal vystihnout atmosféru filmu.

Nedostali jsme totiž na hlavu postavené válečné dobrodružství, ani potrhlou komedii s nacisty. A to je ten problém. Autoři se nedokázali rozhodnout, jaký druh filmů vlastně točí, a proto Iron Sky skáče z jednoho typu filmu do druhého bez větší soudržnosti.

Prvním typem filmu je steampunková, stylizovaná sci-fi s útočícími nacisty a bránící se Zemí – jinak výborně odvedená triková sci-fi, jejíž jediná nevýhoda je, že se jedná o příliš krátké scénky. Což ovšem, jak věřím, je vina rozpočtu. Divák samozřejmě musí odpustit spoustu nesmyslů a chyb a přežít použití lektvarů “albinizér” a “dealbinizér”, ale to k podobnému příběhu celkem sedí.

 Druhá je lehce mrazivá satira o tom, jak jsou vybraná nacistická hesla a styl líbivé a snadno zneužitelné i v současnosti a potažmo v budoucnosti. Tato linie se dotýká především hysterické americké prezidentky, která má evokovat Sarah Palinovou, aljašskou ultrakonzervativní ex-guvernérku, jejíž použití asi vypadalo jako dobrý nápad před 4 lety, když kandidovala na prezidentku. Dnes už nikoho nezajímá a obávám se, že spousta lidí na ni zapomnělo.

Posledním typem je nefalšovaná, místy lehce přihlouplá komedie jakou si pamatujeme z minulého výtvoru stejných tvůrců, Star Wrecku. Přesvědčí nás například, jaká legrace je v Radě bezpečnosti OSN.

Nejde ani tak o to, že by jednotlivé části spolu nefungovaly. Ale délka filmu nedovoluje zabývat se všemi fázemi tak, jak by si zasloužily. Přesuny v ději proto působí místy dost násilně.

Herecky není filmu co vytknout, výprava je také víc než slušná. Hudba od skupiny Laibach místy správně “nacistická”.

Iron Sky trpí scénáristickou nevyrovnaností, ale to je nemoc mnoha profesionálních a daleko dražších snímků. Já na něm oceňuji především zarputilost, snahu a dobrý výsledek (ve srovnání s po všech stránkách daleko horším filmem Nazis at the Centre of the Earth). Proto si tentokrát dovolím dvě hodnocení.

Střízlivý divák: 60%

Nacisti na Měsíci! Meteorblitzkrieg! Munführer!: 80%

Režie: Timo Vuorensola
Hraji: Udo Kier, Julia Dietze, Tilo Prückner, Götz Otto, Peta Sergeant, Jim Knobeloch
Finsko / Německo / Austrálie, 2012, 93 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *